Česká republika v míře zastoupení žen v politice zaostává nejen v kontextu Evropské unie, ale i v kontextu celé Evropy. Politické strany mohou být klíčem, jak situaci změnit. Je však potřeba vytvářet prostor k diskuzi jak na veřejnosti, tak mezi jednotlivými stranami. Jednou z příležitostí byl říjnový seminář k podpoře vyrovnaného zastoupení žen a mužů v politických stranách a hnutích v České republice. Pořádal ho Odbor rovnosti žen a mužů ve spolupráci s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Úřad pro demokratické instituce a lidská práva).

Seminář navázal na mezinárodní červnovou konferenci k příležitosti 100. výročí, kdy mohly ženy v Československu poprvé kandidovat i volit. I po sto letech musí Češky při vstupu do politiky a do rozhodovacích pozic na pracovním trhu překonávat specifické bariéry. Počínajíc konzervativními postoji veřejnosti k rozdělení rolí žen a mužů, přes nedostatečný přístup ke zdrojům, až po neformální struktury vztahů ve firmách a politických stranách, které ženám ztěžují přístup do vyšších pozic.

Více žen do klíčových pozic

Marcin Walecki, vedoucí Odboru demokratizace Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva, na semináři upozorňoval, že otázka zastoupení žen a mužů v politice by se neměla omezovat jenom na diskuzi o počtech. ,,Nestačí více žen v politice, důležitá je jejich přítomnost v rozhodovacích pozicích. Protože jenom když jsou v klíčových pozicích, u důležitých jednání, jen tak mohou ovlivňovat zásadní rozhodnutí,” řekl Walecki. Dodal, že podstatná rozhodnutí se přijímají i v rámci neformálních vztahů v politických stranách. Do těch podle Waleckiho nejsou ženy zahrnuty a často si jich ani nejsou vědomy. ,,Věřte mi, v mnohých zemích se o kandidátech a kandidátkách rozhoduje ve dvě v noci v sauně, po značném množství zkonzumovaného alkoholu. A ženy obvykle na těchto setkáních nejsou, z různých důvodů,” řekl Marcin Walecki. 

Volební systém, způsob fungování politických stran a právě především způsob sestavování kandidátních listin a dalších nominací ovlivňují výsledné zastoupení žen v politice. A přestože je v Česku jasná společenská poptávka po jejich vyšším zastoupení, v čele parlamentních stran ještě nedávno stáli jen muži. A i ženských politických vzorů je stále málo. Na společenskou poptávku tak chybí odpovídající nabídka ze strany politických stran. ,,Strany aktuálně zastoupené v dolní komoře parlamentu v současné době nijak systematicky nepodporují vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice. Obecně nejsou v Česku na žádné úrovni sestavování kandidátních uplatňovány legislativní genderové kvóty. A jakákoliv změna v tomhle ohledu je často závislá na konkrétní osobě či úzké skupině lidí,” komentovala české politické prostředí Veronika Šprincová, ředitelka neziskové organizace Fórum 50 %. Co se týče mezinárodního srovnání, tak v rámci postavení žen v politice Česká republika v současnosti zaujímá 85. místo ve světovém žebříčku Women in national parliaments s 22,5% zastoupením političek v Poslanecké sněmovně a s 16% zastoupením v Senátu.

Kvóty prokazatelně zastoupení mění

V souvislosti s tématem zastoupení žen v politice se často mluví o kvótách. I na semináři se debatovalo o jejich významu a dopadech v zahraničí. Marcin Walecki poznamenal, že posledních padesát let jsme se snažili dostat do politiky víc žen způsobem, který ne úplně funguje. Podle něj je mnoho úspěšných a kvalifikovaných žen v akademickém sektoru, v neziskových organizacích i v byznysu, ale z nějakého důvodu pořád nejsou dost dobré pro politiku. Polského experta doplnil Štěpán Jurajda, profesor ekonomie Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu AV ČR. Podle něj máme k dispozici empirické výzkumy, které dokazují, že díky zipovacím kvótám se zastoupení žen v politice zvyšuje. ,,Ve výzkumech se sleduje i kvalita kandidátů a kandidátek, což je složitá otázka, protože toto kritérium může mít různé dimenze. Ve výzkumech, ze kterých vycházím, je kvalita definována vzděláním. Přičemž výsledek je, že díky kvótám ženy vytlačují muže s nízkým vzděláním. Průměrná kvalita zvolených zastupitelů a zastupitelek se tak lepší. Jednoduše řečeno, kvalitní ženy nahrazují podprůměrné muže,” uvedl Štěpán Jurajda. 

Podle Heleny Válkové, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, je debata v Česku k zavedení kvót nezáviděníhodná. Když ji totiž nějaká žena přednese, riskuje zesměšnění. ,,Potřebujeme častěji slyšet argumenty, které vychází z pozitivní zahraniční praxe a výzkumů. Protože jinak narážíme na situace, jako například, když mi jeden politický kolega řekl, že za dočasné kvóty bude hlasovat, pokud si pak dám za jméno do závorky „kv“ jako poznámku, že jsem byla zvolena díky kvótám,” konstatovala Helena Válková. Na semináři se vyjádřili i zástupkyně a zástupce zúčastněných politických stran. Podle Zdeňky Perglové, členky předsednictva Strany zelených, je třeba kvóty vnímat jako užitečné pro obě pohlaví a ne jenom pro ženy. ,,Kvóty by měly fungovat tehdy, když je jich potřeba. Když není, tak ať spí. Myslím, že časem budeme potřebovat v některých oblastech kvóty pro vyšší zastoupení mužů,” sdělila Zdeňka Perglová.   

Méně odmítavě se ke kvótám staví soukromý sektor, který je v různých oblastech vnitřního fungování firem zavádí. ,,Privátní sféra je v tomhle ohledu flexibilnější a dokáže aplikovat změny lépe. U politických stran je to jinak, našim úkolem je sbírat příklady z praxe, jak zjednodušit přístup do stran pro obě pohlaví, aby společnost neměla pocit, že tlačíme na pilu. Aby to nebyl jenom marketingový nástroj na zlepšení PR, ale skutečné zvyšování kompetence lidí ve stranách,” zdůraznil poslanec František Kopřiva.

           Strany jdou cestou měkkých opatření 

Motivace k vyššímu zastoupení žen je podle ekonoma Štěpána Jurajdy jasná. Zužitkovat zatím nedostatečně využívaný talent poloviny lidstva. I když se zavedení kvót jeví z praxe jako nejúčinnější způsob jak toho dosáhnout, zavedené je má aktuálně jenom Strana zelených. Například ČSSD v březnu tohoto roku kvóty pro povinné zastoupení obou pohlaví ve stranických orgánech zrušila. 

Politické strany v Česku upřednostňují jiné formy opatření. V rámci kulatého stolu na semináři jednotlivé zástupkyně a zástupci zmiňovali například hlídání dětí při různých akcích, mentoring nových tváří, pořádání seminářů. Šárka Jelínková, první místopředsedkyně KDU-ČSL, a Soňa Marková, předsedkyně Komise žen při ÚV KSČM, považují za výhodu existenci ženského hnutí uvnitř strany. To může pomáhat vytvářet neformální sítě, formovat prostor pro předávání zkušeností, poskytovat ženské vzory a podporu v prosazování se žen na vysokých stranických pozicích.

Marcin Walecki a Štěpán Jurajda mluvili o důležitosti genderových auditů a transparentnosti ve vnitrostranických a nominačních procesech. Na základě zkušenosti z firem vypozorovali, že samotné vystavení se statistikám a konkrétním číslům mění pohled na problematiku zastoupení žen v rozhodovacích pozicích. ,,Empirická data tak nenásilně pomáhají. I samotné firmy se pak snaží zavést takové opatření, které zvyšuje zastoupení žen,“ komentoval Jurajda. 

Na semináři se řešilo i bourání stereotypů, které vstup žen do politiky zpomalují. Michaela Matoušková, členka předsednictva STAN nastínila, že ve straně podporují ženy už na úrovni komunální politiky. Přibývá tak žen, které stojí v čele měst a obcí. Podle Matouškové tak starostky získávají kompetence a zkušenosti, které je zbavují obav ze vstupu do vyšší politiky. ,,Kandidátní listiny i jednotlivé výbory se snažíme sestavovat genderově vyrovnaně. A nejenom genderově, ale i věkově. Aby rozmanitost zastoupení byla co nejširší ve smyslu předávání zkušeností. Aktuálně máme ve straně 33% zastoupení žen, což považujeme za dobrý základ a předpoklad pro zvyšování,” dodala Michaela Matoušková. Aktivní podpora žen může být podle ní vnímaná i jako výhoda ve stranické soutěži. Pokud se straně podaří vytvořit nabídku širokého spektra osob, osloví tím i větší publikum. 

V rámci praktického workshopu se účastnice zamýšlely například nad tím, jak by probíhal výběr kandidátů a kandidátek v ideální politické straně, která dbá na vyrovnané zastoupení žen a mužů.

 

V médiích ↓

25.11.2019

O Istanbulské úmluvě se píše nejenom v médiích

  • Sdílíme s Vámí článek Zuzany Fellegi „Proč ratifikovat Istanbulskou úmluvu aneb mezinárodní lidskoprávní smlouvy jako český národní zájem“, který vyšel v nejnovější publikaci Ústavu mezinárodních vztahů České zájmy v roce 2019: Analýzy ÚMV. Na základě interdisciplinární analýzy, autorka posuzuje kritéria vnější přijatelnosti a domácí legitimity (relevance a konsenzu), které by měly být splněny, aby se určitá politika/úmluva stala národním zájmem. Ve svém závěru dovozuje, že přijetí Istanbulské úmluvy je českým národním zájmem, tedy cílem, který je pro ČR a její společnost relevantní, je podporovaný a je přínosný i pro mezinárodní společenství. 

 České zájmy v roce 2019: Analýzy ÚMV

 Proč ratifikovat Istanbulskou úmluvu aneb mezinárodní lidskoprávní smlouvy jako český národní zájem

Co přinesla ratifikace Istanbulské úmluvy v evropských zemích? Naplnily se obavy, které zaznívají v ČR?

🎥 V říjnu 2019 jsme uspořádali konferenci, kde se na tyto otázky odpovídalo. Na našem YouTube kanálu najdete jak krátkou reportáž, tak i záznam z celého dne konference!

📃🖋 Zahraniční zkušenosti s ratifikací úmluvy zajímaly i senátory Marek Hilšera a Jiří Dienstbiera, které jsme na místě potkali. Co si o Istanbulské úmluvě myslí oni? Dozvíte se v naší reportáži. 

Součástí akce byla i výstava nazvaná Tiché svědkyně. Vytvořila ji organizace ROSA, která pomáhá obětem domácího násilí. Siluety ženských postav symbolizovaly konkrétní ženy, které zemřely rukou svého manžela či partnera. Každoročně je u nás takto zavražděno několik desítek žen. 

Na výstavu pak odkazovala ambasadorka Cílů udržitelného rozvoje Taťána Gregor Brzobohatá / Tatiana Gregor Brzobohata, která dlouhodobě ratifikaci Istanbulské úmluvy podporuje. Na konferenci vystoupila i s krátkým příspěvkem, kde svůj postoj zdůvodnila.

Praha, 8. října 2019 – Českou republiku čeká v nejbližších měsících projednávání ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – tzv. Istanbulské úmluvy. U této příležitosti uspořádal dne 7. října 2019 Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR konferenci pod názvem „Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou“. Účastnice a účastníci této mezinárodní konference promluvili o symbolickém i mezinárodním smyslu úmluvy a o jejích praktických dopadech na zlepšení postavení obětí domácího a sexuálního násilí. 

V úvodním projevu zdůraznila Gabriella Battaini-Dragoni, zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy, potřebu šířit ve veřejné debatě fakta a vyvracet mýty. Istanbulská úmluva podle ní vychází z předpokladu, že ženy a muži by si měli být ve společnosti rovni. Je to závazek vlády a občanské společnosti, aby spolupracovaly a společně bořily stereotypy, které příliš často vymezují ženám určitou úlohu, narušují jejich sebeúctu, snižují důstojnost a tiše budují cestu k domácímu násilí.

 Co je a co není Istanbulská úmluva

 Zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy na úvod zmínila pár příkladů opatření ze zemí, které Istanbulskou úmluvu již naplňují. Mezi nimi například přijetí legislativy, která vymezuje stalking a sexuální obtěžování. „Oběti násilí nachází pomoc u multidisciplinárních týmů, k dispozici jsou linky pomoci, které fungují nepřetržitě, a v neposledním řadě azylové domy, které jsou veřejně financované. Kromě toho se o problematice násilí na ženách a domácím násilí hovoří v rámci školních osnov. Zajištuje se také potřebné odborné vzdělávaní státních zástupců a zástupkyň, soudců a soudkyň,“ uvedla Gabriella Battaini-Dragoni.

 Zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy také reagovala na některé mýty o Istanbulské úmluvě. „Někdy se říká, že by měla rozvracet rodinné tradice, zvyky. To není pravda. Istanbulská úmluva neobsahuje žádnou definici rodiny, nevyžaduje po vládách, aby měnily rodinnou legislativu a politiku. Nepožaduje změnu legislativy, která se týká manželství. Jediná zmínka o manželstvích v úmluvě je ve vztahu  k zákazu nucených sňatků. Nepředstavuje tedy žádnou hrozbu pro tradici a rodinné vztahy,“ vysvětlila Gabriella Battaini-Dragoni.

 Domácí a sexuální násilí je reálným a přetrvávajícím problémem české společnosti

 Podle expertů a expertek reaguje Istanbulská úmluva na reálný a palčivý problém naší společnosti. „Rozhodně neplatí, že by český systém pomoci obětem byl v praxi dokonalý. O tom ostatně svědčí i to, že se nám jen v tomto roce nepodařilo zabránit přinejmenším dvěma případům domácího násilí, které skončily tragicky,“ uvedla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková. Zároveň zmínila statistiky spojené s domácím a sexuálním násilím, podle kterých je u nás každoročně vykázáno přibližně 1500 osob z důvodu domácího násilí, policii ohlášeno 600 znásilnění a každý rok rukou svých partnerů umírají desítky žen.

 Istanbulská úmluva podle slov Heleny Válkové, stejně jako všechny ostatní mezinárodní úmluvy, nepředstavuje všespásný dokument. Dnem její ratifikace u nás sám o sobě nevzroste počet azylových domů pro oběti, nevymizí případy znásilnění a nevzniknou automaticky nové specializované policejní týmy. „Úmluva ale představuje nástroj pro všechny ty, kteří se snaží v oblasti domácího a sexuálního násilí prosazovat pozitivní změny,“ dodala Helena Válková.

 Aby Česko nadále patřilo k zemím, které své závazky plní

  Ambasadorka OSN pro cíle udržitelného rozvoje Taťána Gregor Brzobohatá doplnila, že Česká republika se s ratifikací úmluvy přiřadí k zemím, které berou tyto formy násilí vážně a které mají vůli zlepšovat nejen legislativu, ale celý systém pomoci obětem domácího násilí. Zároveň vyjádřila lítost, že se u nás úmluva stala předmětem snahy odklonit Česko z prozápadního a hlavně lidskoprávně orientovaného směrování. „Na většinu mýtů spojených s Istanbulskou úmluvou existují věcné protiargumenty, ty ovšem nezní tak lákavě jako katastrofické scénáře o kradení dětí, o otázkách genderu a hrozbách rozpadu tradiční rodiny. O to důležitější je, abychom my všichni tyto mýty trpělivě vyvraceli. Ostatně úmluvu dodnes ratifikovalo 34 států Rady Evropy a v žádné z těchto zemí se ony katastrofické scénáře nenaplňují,“ konstatovala Taťána Gregor Brzobohatá.

 Právě dialog se státy, které úmluvu již ratifikovaly, představuje podle Heleny Válkové účinnou možnost, jak na obavy z Istanbulské úmluvy reagovat. „Proto jsme se rozhodli do Prahy pozvat zástupce řady zemí, které úmluvu už pět let naplňují. Pozvali jsme také zástupkyni monitorovacího orgánu GREVIO a zástupkyně Rady Evropy, které nám mohou blíže osvětlit okolnosti vzniku a účel úmluvy. Ráda bych totiž, aby obě komory parlamentu o ratifikaci rozhodovaly na základě faktů, a nikoli pouhých představ, pocitů a dezinformací,“ řekla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a zároveň dodala, že ve vztahu k mezinárodnímu společenství ratifikace potvrdí, že Česko nadále patří k zemím, které své závazky plní.  

 Na politický rozměr Istanbulské úmluvy upozornil na konferenci i Pavel Šturma z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Podle jeho slov netřeba zapomínat, že se jedná o mnohostrannou mezinárodní smlouvu, která od států předpokládá přijetí určitých legislativních a dalších opatření k zajištění prevence, vyšetřování, trestání a také odškodňování činu násilí, které je pácháno nestátními aktéry. „Nejedná se ale o smlouvu, která by byla přímo použitelná (self-executing), tedy použitelná bez toho, aby byla doplněna zákonnými ustanoveními. Ta ustanovení jsou formulována tak, že nebudou přímo působit, ale záleží právě na jednotlivých státech, jaké opatření vnitrostátně přijmou,“ upřesnil Pavel Šturma.

Dopady ratifikace Istanbulské úmluvy v zahraničí

Zkušenosti ze Srbska, které implementovalo úmluvu před pěti lety, zprostředkovala Ljiljana Loncar, poradkyně místopředsedy vlády pro rovnost žen a mužů. Uvedla, že v Srbsku vnímají úmluvu jako něco, co udělali sami pro sebe, a ne jako nahlížení přes rameno na to, co v zemi dělají. Ratifikace úmluvy podle slov poradkyně pomohla zvýšit povědomí o tom, že se násilí odehrává nejenom v soukromí, doma pod pokličkou, ale že se jedná o společenský problém, nepřijatelný nikde. „Setkáváme se se zvýšeným hlášením případů domácího násilí v Srbsku. Rovněž trestněprávní řízení je díky Istanbulské úmluvě efektivnější. Dochází k vyšší míře usvědčovaní těchto případů. Na jednu stranu se může zdát, že se počet případů zvýšil, ale tak to není. Jenom jsou teď případy více nahlašovány. Navíc jsou teď v systému vzdělávaní obsažena všechna témata zabývající se diskriminací, prevencí násilí, genderovými stereotypy. Jsme totiž přesvědčeni, že je přínosné děti od raného věku vzdělávat a říkat jim, že násilí v jakékoli formě není tolerováno,“ zmínila Ljiljana Loncar.

 V Srbsku se dle poradkyně před ratifikací Istanbulské úmluvy nezdvihla žádná vlna opozice. Podobnou zkušenosti mají i v Portugalsku, Německu, Rakousku či ve Francii. „Díky Istanbulské úmluvě se daří posilovat ochranu žen i stíhaní útočníků. Francie realizovala několik kampaní na prevenci sexuálního obtěžování, například ve veřejné hromadné dopravě. Nedůležitější ale je, že jsme zavedli linku pomoci pro oběti násilí a posílili její roli. V minulém roce se zvýšily trestní sazby za násilí páchané na ženách,“ komentoval Martin Szcrupak, vládní kancelář pro rovnost žen a mužů.

Podle Heleny Válkové by opatření, která by přinesla ratifikace Istanbulské úmluvy, mohla České republice pomoct. Ratifikace by byla i vzkazem, že vláda a parlament podniknou vše nezbytné k ulehčení situace obětí domácího a sexuálního násilí, do které se až na výjimky dostaly bez vlastního zavinění. 

V pondělí 25. listopadu 2019 navštívila zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková organizaci ROSA, která se již dvacet pět let specializuje na pomoc ženám – obětem domácího násilí a jejich dětem v oblasti prevence násilí.

Praha, 15. října 2019 – Evropský institut pro rovnost žen a mužů dnes zveřejnil výsledky Indexu genderové rovnosti. Index komplexně měří pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů v hlavních kategoriích: práce, zdraví, čas, finance, znalosti a podíl na moci. Česko v mezinárodním indexu obsadilo 21. příčku ze všech 28 sledovaných zemí. Aktuální data vycházejí z roku 2017 a ve srovnání s rokem 2015 se Česko k rovnosti žen a mužů přiblížilo. Podobné závěry uvádí i Zpráva za rok 2018 o rovnosti žen a mužů, kterou včera schválila vláda. 

Oba dokumenty dnes Úřad vlády ČR představil novinářům a novinářkám. Podle indexu se Česko k dosažení rovnosti pomalu přibližuje, celkově se však v Evropské unii nadále řadí k podprůměrným státům. „Máme určitě co zlepšovat,“ uvedla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a zároveň dodala, že česká veřejnost se k problematice rovnosti žen a mužů staví konzervativně.  „Málokdo se odvažuje nahlas promluvit o tom, že ženy nemají stejné možnosti jako muži. Nerovnost se prolíná různými oblastmi života, od uplatnění se v rozhodovacích pozicích až po výši starobních důchodů. Nechci, aby hlasy, které o problematice mluví, byli příliš aktivistické, ale zároveň je potřeba připomínat, že pořád máme co dohánět,“ řekla Helena Válková.

Pomalé kroky na cestě k rovnosti

Česko ve všech indexem zkoumaných oblastech dosahuje nižší míry rovnosti žen a mužů, než je průměr všech evropských zemí (67,4 bodů). „Na škále indexu rovnosti dosahuje Česko 55,7 bodů. Přičemž nejvyšší hodnota 100 bodů představuje pomyslnou absolutní rovnost žen a mužů. Podařilo se nám zastavit propad z roku 2015 a můžeme pozitivně hodnotit, že se úroveň rovnosti žen a mužů zlepšuje. Očekáváme, že v indexu dále porosteme v návaznosti na již přijatá opatření,“ přiblížil ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Radan Šafařík. Zlepšení je podle něho vidět zejména ve vztahu k rovnosti na trhu práce. „Snižuje se rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů, klesá rozdíl v průměrné mzdě žen a mužů a zároveň roste zastoupení žen v rozhodovacích pozicích,“ shrnul Šafařík, přičemž ale upozornil, že tento pokrok je z jeho pohledu pomalý.

Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů pak v krátkosti představil závěry Zprávy za rok 2018 o rovnosti žen a mužů, kterou včera schválila vláda. Její součástí je i dvouletý akční plán, který reaguje na přetrvávající nerovnosti ve společnosti. „Obsahuje opatření jako například podporu platové transparentnosti, zajištění dostupnosti dětských skupin, zlepšení podpory skloubení rodičovských povinností a vědecké kariéry, osvětu a motivaci k vyššímu zastoupení žen v politice apod.,“ doplnil Radan Šafařík. 

Možnosti podpůrných opatření

Diskuzi mezi privátním a veřejným sektorem na téma rovnosti žen a mužů vítá i Pavlína Kalousová, předsedkyně Byznysu pro společnost. „Česku pomůže vyšší zastoupení žen ve vedení a některé firmy si to začínají uvědomovat a nastavují podpůrná opatření,“ uvedla Kalousová. V praxi se ve firmách setkala s podporou slaďování mateřství a kariéry, podporou dřívějšího návratu žen do práce z rodičovské, a to i formou finančních incentiv. Podle Kalousové k rovnosti žen a mužů přispívá i možnost práce z domova anebo zaměstnavatelem poskytnuté nadstandardní otcovské volno, které jde nad rámec zákonné povinnosti. Za další pozitivní opatření považuje existenci mentoringových programů pro talentky a tzv. tréninky skrytých předsudků (unconscious bias training), kterými by v organizaci měli procházet lidé na všech pozicích, od dělnických po nejvyšší manažerské. „Skryté předsudky a stereotypy mají tendenci vyústit v nevhodnou firemní kulturu, která v konečném důsledku odradí i velmi talentovanou ženu. Z vlastních průzkumu víme, že až 40 procent žen narazilo na předsudky nejen v práci, ale i doma ze strany partnerů a rodiny,“ konstatovala Pavlína Kalousová.  

Do debaty je podle Elišky Kodyšové, předsedkyně České ženské lobby, potřeba zapojit i muže neboť rovnost je důležitá pro celou společnost. Ve svém příspěvku zdůraznila ekonomické benefity rovnosti. Uvedla např. zvýšení příjmu státu na odvodech, které souvisí se snižováním rozdílu v odměňování. Kodyšová souhlasí, že se rovné postavení žen a mužů postupně zlepšuje, na druhou stranou dodává, že v Česku nadále čelíme překážkám. „Mezi ně patří například omezování financí v agendě rovnosti žen a mužů, ať už se jedná o podporu dětských skupin, nebo služeb neziskových organizací vůči ohroženým skupinám žen,“ uzavřela Eliška Kodyšová.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková navštívila Brno, kde s veřejností diskutovala o významu ratifikace Istanbulské úmluvy. Na panelové diskusi promluvila spolu s odborníky a odbornicemi o obsahu a dopadech úmluvy. Zmocněnkyni čeká v příštích týdnech několik dalších cest do českých měst. Motivací je vyvrátit mýty a polopravdy, které vyvolávají u některých lidí strach z Istanbulské úmluvy.

Od hodnot neupouštíme, naopak je posilujeme

Množství šířených desinformací a nízká povědomost o obsahu Istanbulské úmluvy znemožňuje vést věcnou veřejnou diskusi. Některé její pasáže jsou totiž chápány jako možné ohrožení tradičních hodnot. „Část české společnosti je vyděšená tím, že by se nesmělo v mateřských školách říkat tatínku, maminko, ale rodič jedna a rodič dvě. A zároveň si neuvědomuje, že tím přicházíme o možnost posílit boj proti násilí na ženách a proti domácímu násilí obecně,“ upozornila Helena Válková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Dodala, že je pro ratifikaci za podmínky, že se podaří lidem vysvětlit, že úmluva je pro Česko prospěšná. Veřejná debata by podle zmocněnkyně měla být tak dlouhá, jak to bude společnost potřebovat.

Na potřebu zlepšit povědomí české společnosti o obsahu mezinárodního dokumentu poukazoval i Petr Polák, vedoucí odboru rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv. „Klíčové je, že spousta lidí pořád neví, jaký dokument to je a co obsahuje,“ komentoval situaci Polák. Odkazoval na šetření Centra pro výzkum veřejného mínění z konce roku 2018, podle kterého téměř tři čtvrtiny dotázaných nevěděly, čeho se Istanbulská úmluva týká. „Přitom 87 procent z těch, kteří byli s obsahem úmluvy obeznámeni, by její schválení podpořilo. Navíc, když se na to podívám očima konzervativního člověka, tak v úmluvě vidím silné konzervativní hodnoty. Ochrana slabších a ochrana rodiny. To jsou silné argumenty pro její přijetí,“ doplnil Petr Polák.

V čem může úmluva pomoct

V souvislosti s Istanbulskou úmluvou se mluví zejména o prevenci a potíraní násilí vůči ženám, úmluva však explicitně zmiňuje i další skupiny obětí. Mezi nimi muže a děti. Podle Jany Levové z dětského krizového centra Spondea je u nás zatím problematika dětí a domácího násilí „v plenkách.“ „Jakmile začneme pracovat s dětmi, které byly zasaženy domácím násilím, tak můžeme eliminovat to téma do budoucna. Protože ti, kdo jsou pachatelé a pachatelky domácího násilí, ho i sami zažili,“ podotkla Levová.

I v Kanceláři veřejného ochránce práv se potkávají s nevhodnou praxí, která ukazuje, že systém pomoci dětem zasaženým domácím násilím není dostatečně zakotvený a to považují za jeden z důležitých argumentů pro ratifikaci úmluvy. „Objevili jsme případ, kdy rodině, ve které docházelo k domácímu násilí ze strany otce, nařizovali partnerům párovou terapii. Což znamenalo, že se oběť musela setkávat s agresorem na základě příkazu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V jiném případě se rodině navrhovala střídavá péče, přesto, že dítě se opakovaně vyjadřovalo, že s agresorem v domácnosti být nechce,“ sdělil Petr Polák.

Navázal, že práce sociálních pracovníků a pracovnic má své limity a ratifikace úmluvy by mohla vytvořit povinnost a prostor pro jejich další vzdělávaní. Podpořila by sběr hloubkových dat, kvalitativních i kvantitativních, který by poskytl víc informací o výskytu toho fenoménu, a to i v čase. Na důležitou roli vzdělávacího systému upozornila i Kristýna Pešáková z neziskové organizace NESEHNUTÍ. „Není jedinou cestou udělat kvalitní systém pomoci obětem násilí, ale měli bychom se zaměřit na prevenci. A ta spočívá z mého pohledu ve vzdělávacím systému, který by měl komunikovat to, že rovnost je důležitou hodnotou,“ konstatovala Kristýna Pešáková.

Plnění mezinárodních závazků

Na další rozměr společenské debaty ohledně ratifikace Istanbulské úmluvy upozornil Vladimír Vedra, vedoucí poradny Bílého kruhu bezpečí. „Jsme členy Rady Evropy, podepsali jsme úmluvu a v tuto chvíli jsme jedni z mála posledních, kdo ji zatím neratifikoval, a já si myslím, že závazky se mají plnit,“ uvedl Vladimír Vedra. Zároveň zmínil, že nemůže říct, že by Česko bez Úmluvy nemohlo zvyšovat své lidskoprávní standardy. Podle něj ale úmluva představuje podstatný argument pro jejich zvyšování. Istanbulská úmluva podle Vedru klade důraz nejen na legislativu, ale i praktická opatření. Tím v podstatě tlačí na to, aby se lidskoprávní standard u nás zvyšoval a zároveň vytváří kontrolní mechanismy. „Tím se řadíme do dobré společnosti v rámci Evropy. A to jak z hlediska mezinárodní prestiže, tak i z pozice, že stát myslí na svoje občany, kteří jsou v horší pozici,“ řekl Vedra.

Podobně se k argumentu postavil i Petr Polák z Kanceláře veřejného ochránce práv. Ratifikace Istanbulské úmluvy pro něj znamená, že Česko už nemůže ustoupit zpět z dosažených standardů. „Pro mě je úmluva pojistka, že až tady nebude pan premiér, paní zmocněnkyně, nebo tady nebudu já, tak ale pořád tady bude úmluva, kterou bude ČR muset naplňovat. To znamená, že ČR nebude moci zrušit všechna ta opatření, která přijala. Vnímám to jako ujištění stavu, kterého jsme dosáhli, a to zvlášť v době kdy v Evropě sledujeme, že se z některých standardů ustupuje,“ vysvětlil Polák.

Podkategorie

Kdo za projektem stojí

Vedoucí pracovník
Radan Šafařík
safarik.radan@vlada.cz

Zástupkyně vedoucího pracovníka
Petra Kalenská
kalenska.petra@vlada.cz 

Partneři