Odborná veřejnost o Istanbulské úmluvě

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je jedna z mnoha lidskoprávních mezinárodních smluv z pera Rady Evropy. Jejím cílem je především důsledná prevence násilí vůči ženám a domácího násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů. Istanbulská úmluva vyvolala u části české veřejnosti spoustu otázek o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy.

Na této stránce naleznete informace, jak hodnotí veřejnou diskuzi o Istanbulské úmluvě odborná veřejnost, co pro Českou republiku znamená její ratifikace, odpovědi na nejčastější otázky k Úmluvě a seznam důležitých dokumentů týkajících se úmluvy.

Proč by měla Česká republika Istanbulskou úmluvu ratifikovat?

    Istanbulskou úmluvu podporují

    Daniel Soukup
    Proděkan Filozofické fakulty UK

    Daniel Soukup

    Taťána Gregor Brzobohatá
    Zakladatelka Nadace Krása pomoci a ambasadorska Cílů udržitelného rozvoje

    Taťána Gregor Brzobohatá

    Mark Martin
    Ředitel Amnesty International ČR

    Mark Martin

    Pavla Gomba
    Výkonná ředitelka UNICEF ČR

    Pavla Gomba

    Kamil Fila
    Filmový publicista a pedagog

    Kamil Fila

    Pavlína Louženská
    Zakladatelka #HolkyZmarketingu

    Pavlína Louženská

    Timofej Kožuchov
    Vítěz mistrovství ČR v debatování a Youtuber

    Timofej Kožuchov

    Zuzana Fellegi
    Právnička a lektorka práva

    Zuzana Fellegi

    Stanislava Hýbnerová
    Emeritní docentka Právnické fakulty UK, oblast zájmu mezinárodněprávní ochrana žen a dětí

    Stanislava Hýbnerová

    Jan Wintr
    Vyučující teorie práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

    Jan Wintr

    Johanna Nejedlová
    Novinářka a autorka, Konsent.cz

    Johana Nejedlová

    Pavel Houdek
    Právník a instruktor sebeobrany pro ženy

    Pavel Houdek

    Petra Sýkorová
    Bývalá mladá delegátka do OSN za ČR

    Petra Sýkorová

    Aneta Petani
    Aktivistka

    Aneta Petani

    Robert Pelikán
    Advokát a bývalý ministr spravedlnosti

    Robert Pelikán

    Otázky a odpovědi

    V souvislosti s přípravou ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí byla v českém prostředí publikována řada mýtů a dezinformací. V reakci na tyto mýty vydal Úřad vlády informativní brožuru určenou širší veřejnosti a níže je přehled těch nejvýraznějších mýtů.

    Cílem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy, je skoncovat s násilím páchaným na ženách a s domácím násilí. Členské státy Rady Evropy zavedly v posledních letech spoustu důležitých opatření, ovšem stávající právní předpisy nejsou vždy řádně vymáhány, služby pro pomoc obětem a preventivními opatření jsou nedostatečné. Vlády, které smlouvy ratifikují, se zavazují k přijetí souboru opatření k řešení všech forem násilí páchaných na ženách a domácího násilí a zajistit spravedlivé stíhání pachatelů. Zároveň stejná ochrana má být poskytnuta i mužům a dalším skupinám jakou jsou děti nebo senioři v rolích obětí. Istanbulská úmluva je tak jedna z mnoha mezinárodních lidskoprávních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy, jejímž cílem je zajistit bezpečný život bez násilí pro všechny obyvatele.

    Objevují se názory u veřejnosti, že Istanbulská úmluva prosazuje tzv. genderovou ideologii, která povede ke smazání rozdílů mezi muži a ženami. Istanbulská úmluva ale v žádném případě nepopírá biologické rozdíly mezi muži a ženami. Jejím cílem je skoncovat s násilím páchaným na ženách a s domácím násilí. V Úmluvě se hovoří o tzv. genderově podmíněném násilí, což jsou formy násilí, které jsou namířeny proti ženám, právě proto, že jsou ženy, nebo kdy ženy jsou výrazně častějšími obětmi. Boj proti těmto formám násilí tak úzce souvisí s otázkou rovnoprávnosti žen a mužů. Úmluva proto usiluje o odstranění společenských nerovností na základě pohlaví, protože bez jejich odstranění nelze vymýtit ani domácí násilí. Istanbulská úmluva je tak jedna z mnoha mezinárodních lidskoprávních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy, jejímž cílem je zajistit bezpečný život bez násilí pro všechny obyvatele.

    Na základě statistických údajů vychází úmluva z toho, že hlavními oběťmi domácího násilí jsou ženy (až v 95 % případů). Úmluva proti násilí na ženách se tak primárně vztahuje na ochranu žen před násilím. Vyzývá ale smluvní státy ke stejné ochraně dalších skupin obětí jako jsou právě muži, senioři, děti a další.

    Ne, žádnou takovou pravomoc úmluva sociálním službám nezavádí. Rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny bude moct nadále pouze soud dle platných českých zákonů.

    Cílem úmluvy je odstranění předsudků o podřízeném postavení žen ve společnosti. K rušení tradičních oslav či lidových písní nebude docházet.

    Jedním z cílů úmluvy je prevence domácího násilí formou osvěty a vzdělávání. Ve školách se má proto učit o hodnotách jako je rovnost, lidská důstojnost či nenásilné řešení sporů. Úmluva o vytváření nových genderových identit vůbec nemluví. Úmluva se týká odstraňování násilí páchaného na ženách.

    Pro Českou republiku úmluva způsob dokazování domácího násilí vůbec nemění. Proti falešným obviněním se bude moct každý bránit stejnými prostředky jako dosud. Stát má pouze zařídit vhodnou reakci a ochranu oběti.

    Důležité publikace o Istanbulské úmluvě ke stažení

    Odborná veřejnost o Istanbulské úmluvě

    Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je jedna z mnoha lidskoprávních mezinárodních smluv Rady Evropy. Jejím cílem je především důsledná prevence násilí na ženách a domácího násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů. Istanbulská úmluva vyvolala u části veřejnosti spoustu otázek o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy.

    Na této stránce naleznete informace, jak hodnotí veřejnou diskuzi o Istanbulské úmluvě odborná veřejnost, co pro Českou republiku znamená její ratifikace, odpovědi na nejčastější otázky k úmluvě a seznam důležitých dokumentů týkajících se úmluvy.

    Proč by měla Česká republika Istanbulskou úmluvu ratifikovat?

      Otázky a odpovědi

      V souvislosti s přípravou ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva) probíhala v českém prostředí veřejná diskuze o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy. V reakci na tuto diskuzi k ratifikaci Istanbulské úmluvy zodpovídáme na nejčastější otázky, které se objevily ve veřejném prostoru.

      Cílem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy, je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí. Členské státy Rady Evropy zavedly v posledních letech spoustu důležitých opatření, ovšem stávající právní předpisy nejsou vždy řádně vymáhány, služby pro pomoc obětem a preventivní opatření jsou nedostatečné.

      Vlády, které smlouvy ratifikují, se zavazují k přijetí souboru opatření k řešení všech forem násilí páchaném na ženách a domácího násilí a zajistit spravedlivé stíhání pachatelů. Zároveň stejná ochrana má být poskytnuta i mužům a dalším skupinám, jakou jsou děti nebo senioři v rolích obětí.

      Istanbulská úmluva je tak jedna z mnoha mezinárodních lidskoprávních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy, jejímž cílem je zajistit bezpečný život bez násilí pro všechny obyvatele.

      Cílem úmluvy je předcházet a bojovat proti násilí na ženách. Společenský kontext, ve kterém k násilí na ženách dochází, úzce souvisí právě s tzv. genderem. Pojem gender je v úmluvě vysvětlen jako „společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže”. Gender je tedy v úmluvě používán proto, že zdůrazňuje, jaké existují o ženách a mužích stereotypy a představy ve společnosti.

      Právě stereotypy o podřadném postavení žen ve společnosti, nebo o tom, jak má vypadat a chovat se správná žena, vedou k tomu, že ženy jsou častější obětí domácího násilí (90-95%).
      Gender je často zaměňován s pohlavím (biologické rozdíly mezi mužem a ženou), ale ukazuje se právě, že násilí vůči ženám není zapříčiněno biologickými rozdíly mezi ženy a muži ale právě postavením žen a mužů ve společnosti. Proto je nutné termín gender, který bohužel nemá do českého jazyka ustálený překlad, v úmluvě používat.

      Objevují se názory části veřejnosti, že Istanbulská úmluva prosazuje tzv. genderovou ideologii, která povede ke smazání rozdílů mezi muži a ženami. Istanbulská úmluva ale v žádném případě nepopírá biologické rozdíly mezi muži a ženami. Jejím cílem je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí.

      V Úmluvě se hovoří o tzv. genderově podmíněném násilí, což jsou formy násilí, které jsou namířeny proti ženám, právě protože jsou ženy nebo ženy jsou výrazně častějšími obětmi. Boj proti těmto formám násilí tak úzce souvisí s otázkou rovnosti žen a mužů. Úmluva proto usiluje o odstranění společenských nerovností na základě pohlaví, protože bez jejich odstranění nelze vymýtit ani násilí.

      Na základě statistických údajů vychází úmluva z toho, že hlavními oběťmi domácího násilí jsou ženy (až v 95 % případů). Úmluva se tak primárně vztahuje na ochranu žen před formami násilí, které se týkají pouze žen (nucené potraty, mrzačení ženských genitálií) nebo výrazně častěji žen (sexuální násilí a znásilnění, nebezpečné pronásledování, sexuální obtěžování, domácí násilí, nucené uzavírání manželství, nucená sterilizace).

      Ovšem různými formami násilí jsou postiženi i muži, Istanbulská úmluva proto vyzývá smluvní státy ke stejné ochraně dalších skupin obětí násilí jako jsou právě muži nebo senioři, seniorky a děti.

      Ne, žádnou takovou pravomoc úmluva sociálním službám nezavádí. Úmluva nijak nezasahuje do rodinného života, ani neobsahuje definici rodiny či rodinného soužití. Z úmluvy ale vyplývá, že je nutné, aby byla zajištěna bezpečnost, ochrana a podpora všech osob - tedy i dětí, kterým doma hrozí domácí násilí nebo mu byly vystaveny. Úmluva ale nezavádí žádné nové pravomoci nadnárodnímu monitorovacímu orgánu, který by mohl zasahovat na území České republiky. Rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny bude moct nadále pouze soud dle platných českých zákonů.

      Hrozbou pro ženy, děti, ale i muže je samotné násilí a nikoli opatření na ochranu a pomoc jeho obětem.

      Cílem úmluvy je mimojiné odstranění předsudků o podřízeném postavení žen ve společnosti, protože jsou jednou z příčin, proč ženy jsou častěji vystaveny násilí.

      Tradice a zvyky jsou důležitým nástrojem formování identity a při případné ratifikaci Istanbulské úmluvy k jejich rušení nebude docházet. Ze samotné úmluvy to ani nijak nevyplývá, naopak co z úmluvy vyplývá je, že zvyky, u kterých dochází ke skutečnému násilí na ženách (jako je třeba mrzačení ženských pohlavních orgánů), budou považovány za porušení úmluvy.

      V praxi se bude pracovat na osvětových aktivitách, které budou vyvracet stereotypy o postavení žen ve společnosti - např. že ženy nemají předpoklady k práci v oborech, jako jsou informační technologie nebo naopak stereotyp, který tvrdí, že muži nejsou schopni pečovat o malé děti.

      Jedním z cílů úmluvy je prevence násilí na ženách a domácího násilí formou osvěty a vzdělávání. Naše postoje a chování se formují už od raného věku, proto je důležité začít s prevencí již na školách. Ve školách se má proto učit o hodnotách jako je rovnost, lidská důstojnost či nenásilné řešení sporů.

      Tato výuka povede k respektu k druhému a nebude mít v žádném ohledu vliv na genderovou identitu nebo orientaci dětí. Úmluva o vytváření nových genderových identit totiž vůbec nemluví. Úmluva pouze říká, že genderová identita nesmí být důvodem k diskriminaci při přístupu k opatřením pro oběti násilí. Úmluva se týká odstraňování násilí páchaného na ženách a domácího násilí.

      Pro Českou republiku úmluva způsob dokazování domácího násilí u soudu ani policie vůbec nemění. Presumpce neviny stejně jako trestný čin z křivého obvinění zůstávají samozřejmě zachovány. Všechny tyto pojistky by měli muže ale i ženy bránit před následky falešného obvinění. Proti falešným obviněním se tedy bude moct každý bránit stejnými prostředky jako dosud.

      Úmluva přináší v tomto ohledu spíše opatření, která mají za cíl dostatečně chránit oběti násilí a poskytnout jim adekvátní pomoc. Klade se důraz na to, aby například soudní řízení probíhalo bez zbytečného odkladu, nebo aby oběti měly přístup k psychosociální pomoci.

      Istanbulskou úmluvu podporují

      Daniel Soukup
      Proděkan Filozofické fakulty UK

      Daniel Soukup

      Taťána Gregor Brzobohatá
      Zakladatelka Nadace Krása pomoci a ambasadorska Cílů udržitelného rozvoje

      Taťána Gregor Brzobohatá

      Mark Martin
      Ředitel Amnesty International ČR

      Mark Martin

      Pavla Gomba
      Výkonná ředitelka UNICEF ČR

      Pavla Gomba

      Kamil Fila
      Filmový publicista a pedagog

      Kamil Fila

      Jiřina Šiklová
      Socioložka

      Timofej Kožuchov
      Vítěz mistrovství ČR v debatování a Youtuber

      Timofej Kožuchov

      Zuzana Fellegi
      Právnička a lektorka práva

      Zuzana Fellegi

      Stanislava Hýbnerová
      Emeritní docentka Právnické fakulty UK, oblast zájmu mezinárodněprávní ochrana žen a dětí

      Stanislava Hýbnerová

      Jan Wintr
      Vyučující teorie práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

      Jan Wintr

      Johanna Nejedlová
      Novinářka a autorka, Konsent.cz

      Johana Nejedlová

      Pavel Houdek
      Právník a instruktor sebeobrany pro ženy

      Pavel Houdek

      Petra Sýkorová
      Bývalá mladá delegátka do OSN za ČR

      Petra Sýkorová

      Aneta Petani
      Aktivistka

      Aneta Petani

      Robert Pelikán
      Advokát a bývalý ministr spravedlnosti

      Robert Pelikán

      Jindřiška Krpálková
      Ředitelka Pro Dialog, z.s.

      Jidřiška Krpálová

      Pavlína Louženská
      Zakladatelka #HolkyZmarketingu

      Pavlína Louženská

      Kristina Koldinská
      Právnička

      Kristina Koldinska

      Míla O'Sullivan
      Výzkumná pracovnice, Ústav mezinárodních vztahů

      Důležité publikace o Istanbulské úmluvě ke stažení

      Problematice domácího násilí se Vládní strategie pro rovnost žen a mužů České republice na léta 2014–2020 věnuje v kapitole 6. Důstojnost a integrita žen a mužů. Hlavním deklarovaným cílem je snížení výskytu všech forem genderově podmíněného násilí a zajištění důstojného a rovného požívání všech práv ženami i muži.

      Specifické cíle:

      Snížení latence a výskytu domácího násilí posílením spolupráce všech zainteresovaných aktérů a aktérek, zlepšením ochrany obětí, včetně dětí, posilováním programů primární prevence, vytvořením systému práce s původci násilí a osvětou o tomto tématu.

      Snížení latence a výskytu znásilnění a obchodování s lidmi posílením spolupráce všech zainteresovaných aktérů a aktérek, zlepšením ochrany obětí, vytvořením systémů práce s pachateli a osvětou o tomto tématu.

      Zajištění možnosti rodičů vybrat si způsob, okolnosti a místo porodu, resp. těhotenskou, porodní a poporodní péči a zlepšení postavení porodních asistentek tak, aby mohly vykonávat své povolání v plném rozsahu svých zákonných kompetencí, zejména prostřednictvím jejich včlenění do systému veřejného zdravotního pojištění.

      Posílení mechanismů na podporu odstraňování genderově podmíněné marginalizace vícenásobně diskriminovaných osob.

      Zlepšení informovanosti žen i mužů o reprodukčních právech, vytvoření kompenzačních mechanismů a zajištění bezplatné právní pomoci obětem jejich porušování (zejména u sterilizací provedených v rozporu s právem).

      Snížení latence a výskytu dalších forem násilí ve veřejném prostoru (zejména stalking a kyberšikana) posílením spolupráce všech zainteresovaných aktérů a aktérek, zlepšením ochrany obětí a osvětou o tomto tématu.

      Vytváření genderově specifických podpůrných programů pro muže a ženy bez domova.

      Otázka prevence domácího násilí je podrobně rozvinuta v Akčním plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015–2018, schváleném vládou v únoru 2015.

      Co mohu dělat, když se setkám s domácím násilím jako:

      - oběť

      - svědek

      - když se chci naučit zvládat agresi

      Problematiky domácího násilí se týká velká část analýz vytvořených v rámci projektu Domácí násilí a genderově podmíněné násilí / Uplatňování hlediska rovných příležitostí žena a mužů a podpora slaďování pracovního a soukromého života zpracovávaného Odborem rovnosti žen a mužů a podpořeném grantem z Norska. Najdete je ke stažení ve formátu PDF na této stránce.

      Zuřivec, postava z norského animovaného filmu.

      Cesta z domácího násilí nevede jen cestou péče o jeho oběti. Aby se celá situace skutečně vyřešila, je třeba pracovat i s těmi, kteří domácí násilí páchají. Klíčová je v tomto směru osvěta o příčinách domácího násilí a hlavně o způsobech, jak se z něho vymanit. Naše pohledy teď míří na ty, kdo se ocitli v roli pachatele...

      Kdo za projektem stojí

      Vedoucí pracovník
      Radan Šafařík
      safarik.radan@vlada.cz

      Zástupkyně vedoucího pracovníka
      Petra Kalenská
      kalenska.petra@vlada.cz 

      Partneři