Českou republiku čeká v nejbližších měsících projednávání ratifikace Úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – tzv. Istanbulské úmluvy. Tato mezinárodní lidskoprávní úmluva čelí ale mnoha dezinterpretacím, které znemožňují racionální diskusi. Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR proto uspořádal 30.7 2019 snídani s novináři a novinářkami, kde se diskutovalo o potřebnosti věcně informovat o obsahu, přínosech a dopadech tohoto dokumentu.

Ano, v jedné věci s kolegou Patrikem Nacherem souhlasím a to, že v nadcházejících dnech budeme slyšet o Istanbulské úmluvě. Více než o vhodnosti ratifikace Istanbulské úmluvy uslyší veřejnost možná častěji kritiky od jejích odpůrců. Ráda bych proto uvedla na pravou míru informace o Istanbulské úmluvě, které Patrik Nacher ve svém komentáři uvádí. 

Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (dále jen Istanbulská úmluva) jsme sice 2. května 2016 podepsali, ale dosud neratifikovali. Jako od zmocněnkyně vlády pro lidská práva se ode mne očekává pokud možno jasné a jednoznačné, dobře zdůvodněné stanovisko, proč doporučuji Istanbulskou úmluvu ratifikovat či  proč ne. Poté, co jsem ji prostudovala, a to ve znění jejího nově a kvalitně provedeného překladu (původní překlad byl bohužel nepřesný a oprávněně svou obecností vyvolával pochybnosti části laické i odborné veřejnosti), je většina otázek, které jsem si v této souvislosti sama položila rozptýlena a mohu její ratifikaci s klidným svědomím, nicméně za splnění jistých podmínek, doporučit.

Kontroverzní články úmluvy? 

Některá ustanovení Istanbulské úmluvy vyvolávají na první pohled obavy a kontroverze. Patří k nim i   ta, na která ve svém příspěvku upozorňuje můj kolega poslanec Patrik Nacher. Jako obvykle je ovšem „ďábel“ skryt v detailu. Pokud pan poslanec (a řada dalších kritiků Istanbulské úmluvy) vyjadřuje obavu z dopadů čl. 12 Istanbulské úmluvy, neuvědomuje si, že prakticky totožné ustanovení je již téměř 40 let součástí našeho právního řádu. Článek 12 Istanbulské úmluvy pojednávající o závazku potírat stereotypní představy o rolích žen a mužů je totiž téměř doslova převzat z Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, kterou jsme ratifikovali již v roce 1981.

Smyslem tohoto ustanovení není podporovat genderovou neutralitu, ani zasahovat do způsobu, jakým vychovávají rodiče své děti - obě mezinárodní úmluvy se vztahují na závazky státu, nikoli jednotlivců. Byť nevidím nic zvláštního na tom, když si i dívky hrají s autíčky, nikdo nebude kvůli Istanbulské úmluvě diktovat rodičům, jaký typ hraček kupovat svým dětem.

Istanbulská úmluva totiž cílí jinam, totiž na stereotypy, které se vztahují k násilí na ženách. Jako zkušená právnička vím, že mezinárodní úmluvy musí být v souladu se základními principy mezinárodního práva (a v souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu) vykládány v dobré víře a v souladu se svým účelem. A účelem Istanbulské úmluvy vyjádřeným v jejím čl. 1 je ochrana před domácím násilím a podpora rovnosti žen a mužů, nikoli tedy vytvoření genderově neutrální společnosti.

Společenské stereotypy a násilí na ženách

V kontextu domácího násilí mohou mít společenské stereotypy a očekávání negativní dopad na schopnost obětí svou situaci řešit. K těmto stereotypům může patřit třeba to, že od ženy se očekává, že se svým partnerem zůstane za každou cenu, i v případě, že se na ní dopouští násilí. Nebo přesvědčení, že muž má právo bít svou manželku, když ho neposlouchá. To, že řada podobných stereotypů v české společnosti stále do určité míry přetrvává, potvrdil i nedávný výzkum Asociace pracovníků intervenčních center. Podle něj se například 11 % veřejnosti stále domnívá, že domácí násilí by společnost měla tolerovat, neboť se jedná o vnitřní záležitost rodiny. Přes 15 % veřejnosti si myslí, že za domácí násilí si mohou ženy samy, protože muže dráždí. Obdobné stereotypy ale také často znevýhodňují muže – téměř třetina veřejnosti nepovažuje psychické týrání ze strany manželky za domácí násilí.

Byť názory české společnosti na přijatelnost domácího násilí prošly v posledních několika desetiletích velkou pozitivní proměnou, a to nejen z důvodu přijetí nové legislativy, ale především díky nestátním organizacím poskytujících pomoc obětem takových deliktů, řada stereotypů stále přetrvává. A Istanbulská úmluva v tomto ohledu jen nabádá k další činnosti zaměřené na postupné odstraňování těchto archaismů.

Pan kolega Patrik Nacher se dále ptá, jakou přidanou hodnotu má Istanbulská úmluva. Souhlasím, že v oblasti legislativy již v České republice potřebné zákony na ochranu obětí máme. V této části Istanbulská úmluva ostatně necílí primárně na země Evropské unie, ale na ostatní evropské země, kde legislativní rámec nedosahuje takové úrovně, jakou jsme např. přijetím zákona o obětech trestných činů v roce 2013 dosáhli v České republice. Přínos Istanbulské úmluvy  pro naši zemi však spočívá v ostatních opatřeních, jako je např. lepšího vzdělávání všech profesí, které s oběťmi přicházejí do kontaktu, podpora specializace policie na případy sexuálního a domácího násilí, zajištění dostupnosti programů pro násilné osoby či ve vztahu k lepšímu řešení sexuálního násilí v kyberprostoru. Jak ukazuje i řada aktuálních kauz, není v tomto ohledu náš systém zatím tak dokonalý, jak by bylo třeba.

Ratifikaci Istanbulské úmluvy doporučuji

V den, kdy jsem byla jmenována zmocněnkyní pro lidská práva, jsem představila vládě nový akční plán prevence domácího násilí (6.5.2019). Ten řadu konkrétních opatření obsahuje. Jak ale ukázaly předchozí akční plány, některé z nich se nedaří naplnit a mezer v systému pomoci obětem máme stále dost. Istanbulská úmluva by tuto situaci pomohla změnit, protože povinnost aktivně  zlepšovat postavení obětí domácího násilí by patřilo k trvalým mezinárodním závazkům České republiky.  

Kromě praktického významu bych ovšem nepodceňovala ani význam symbolický. V květnu loňského roku souhlasila poslanecká sněmovna s ratifikací Úmluvy Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích. U této úmluvy nikdo její přínos pro český právní řád nezkoumal a její potřebu nezpochybňoval. Osobně považuji každé násilí s výjimkou sebeobrany za nepřijatelné. Přemýšlím ale, proč si oběti fotbalového násilí vlastní mezinárodní úmluvu zaslouží, zatímco obětem domácího a sexuálního násilí ji odpíráme. Připravenost našeho právního řádu na ratifikaci Istanbulské úmluvy nadto deklarovala česká vláda již v roce 2016 při jejím podpisu.

Abych se vrátila k úvodu, ratifikaci Istanbulské úmluvy mohu doporučit. Mimo jiné proto, že jsem se touto problematikou dlouhodobě zabývala a moc dobře vím, jak je pro oběti důležitá jakákoli forma pomoci. S ratifikací souhlasím také proto, že v těch 33 zemí, které úmluvu již ratifikovaly (včetně sousedního Německa, Rakouska či Polska), se žádné katastrofické scénáře nenaplňují. Na druhou stranu vnímám obavy z některých ustanovení úmluvy. Proto budu navrhovat, aby Česká republika po vzoru Polska či Lotyšska učinila při ratifikaci prohlášení, ve kterém zdůrazní, že Istanbulskou úmluvu bude naplňovat v souladu se svým ústavním pořádkem a dalšími právními předpisy. Toto prohlášení by mělo uklidit tu část veřejnosti, která se ratifikace nyní obává.

Autorka: Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva


Pozn.: Článek je reakcí na komentář poslance Patrika Nachera. Komentář vyšel ve zkrácené verzi v deníku Právo 12.7.2019

V úterý 11. června proběhla v prostorách Poslanecké sněmovny mezinárodní konference Proč to tak trvá? aneb účast žen na politickém rozhodování. Konferenci organizoval Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR pod záštitou Jany Pastuchové, poslankyně a předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny. Konference se konala u příležitosti 100. výročí zavedení volebního práva žen v Československu. Řada politiků a političek se shodla, že podporují vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice. Bez podpůrných opatření, jako jsou kvóty alespoň na dočasnou dobu, toho ale lze dosáhnout velmi obtížně. Shodla se na tom odborná veřejnost, publikum a systém kvót podpořily i některé političky.

Více než 7000 zástupkyň a zástupců členských států OSN a neziskového sektoru včetně 86 ministryň a ministrů se v březnu sešlo v New Yorku, aby se zde zúčastnili 63. zasedání Komise OSN pro postavení žen. Česká delegace byla vedená ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou.

Letos uplyne 100 let od zavedení volebního práva žen v Československu. Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR k výročí pořádá 10. června 2019 mezinárodní konferenci Proč to tak trvá? aneb účast žen na politickém rozhodování. 

Vláda dnes schválila Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2019 - 2022. Akční plán se zaměřuje především na partnerské, mezigenerační a sexuální násilí. Přináší 24 konkrétních opatření, která by měla vést k důslednější prevenci a dostupnější pomoci obětem.

Opatření Akčního plánu jsou rozdělena do tří strategických oblastí: i) prevence, ii) ochrana a podpora osob ohrožených (včetně dětí) a iii) zajištění přístupu ke spravedlnosti. K hlavním prioritám Akčního plánu patří zajištění dostupnosti specializovaných služeb pro osoby ohrožené násilím a jejich děti. Jde především o utajené azylové domy, krizová lůžka či telefonickou krizovou pomoc. Specializovaných pobytových služeb (azylových domů) máme v Česku dlouhodobě nedostatek - přibližně jen 90 míst. 

K důležitým opatřením Akčního plánu patří také podpora terapeutických programů pro násilné osoby. Aktuálně je v ČR pouze 10 organizací poskytujících tyto programy a jejich kapacita nepokrývá poptávku. Akční plán má také přispět k prohloubení vzdělávání profesí, které nejčastěji přicházejí do kontaktu s oběťmi. Důležitou součástí je také prevence uvedených forem násilí, a to prostřednictvím osvětových aktivit či vzdělávání na školách.

Akční plán vypracoval Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR ve spolupráci s Výborem pro prevenci násilí na ženách. Ten sdružuje odborníky a odbornice z organizací poskytujících pomoc obětem, z akademického prostředí i z jednotlivých ministerstev. 

"V posledních letech se u nás postavení obětí domácího a sexuálního násilí zlepšuje. Přesto narážíme na některé přetrvávající problémy. Specializovaných služeb pro oběti domácího násilí je stále málo. S násilnými osobami se teprve učíme pracovat. Znásilnění bývá často bagatelizováno a vina přenášena na oběť. Akční plán na tyto problémy reaguje a v případě jeho důsledného naplňování by měl během následujících čtyř let situaci všech, kdo jsou tímto násilím dotčeni, zlepšit," říká Radan Šafařík, ředitel Odboru rovnosti žen a mužů.

Schválení akčního plánu reaguje na skutečnost, že domácí a sexuální násilí nadále představuje závažný problém české společnosti. Zkušenost s partnerským násilím má každá třetí žena, 14 % ze všech dětí vyrůstá v rodinách s výskytem domácího násilí a oběťmi znásilnění se stalo 5 - 10 % žen. Na policii či jiné pomáhající profese se však obrátí jen zlomek obětí.

Akční plán je k dispozici pod tímto odkazem: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/AP-DN---grafikaFINAL.pdf.

Je březen a v New Yorku jako každý rok zasedá Komise OSN pro postavení žen. Letos po třiašedesáté. Tisíce žen a mužů z celého světa se schází na druhé největší akci OSN v roce (hned po Valném shromáždění) v jednom z ústředí OSN. Politické vedení delegací se účastní akcí na vysoké úrovni (kulatých stolů, interaktivních dialogů, bilaterálních jednání), ostatní pořádají odborné semináře, při kterých dochází k výměně dobré praxe mezi státy celého světa.

Světová banka včera zveřejnila svůj index rovnosti žen a mužů. Hodnotí v něm, jakým způsobem diskriminace v právních předpisech ovlivňuje rovnost žen a mužů. Index se zaměřuje na přístup žen na trh práce, možnost jejich volby v různých fázích života a jak toto právní nastavení ovlivňuje hospodářství států. 

Poslední komunální volby proběhly v říjnu 2018. Do zastupitelstev měst a obcí v nich bylo zvoleno nejvíce žen v historii, a to 28 %. Jaký je však poměr žen a mužů na pozici starostek a starostů a co k tomu říkají samotné starostky?

V pondělí 28. ledna 2019 zasedla Rady vlády pro rovnost žen a mužů, které předsedá premiér Andrej Babiš.

Kdo za projektem stojí

Vedoucí pracovník
Radan Šafařík
safarik.radan@vlada.cz

Zástupkyně vedoucího pracovníka
Lenka Grünbergová
grunbergova.lenka@vlada.cz

Partneři