Odborná veřejnost o Istanbulské úmluvě

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je jedna z mnoha lidskoprávních mezinárodních smluv Rady Evropy. Jejím cílem je především důsledná prevence násilí na ženách a domácího násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů. Istanbulská úmluva vyvolala u části veřejnosti spoustu otázek o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy.

Na této stránce naleznete informace, jak hodnotí veřejnou diskuzi o Istanbulské úmluvě odborná veřejnost, co pro Českou republiku znamená její ratifikace, odpovědi na nejčastější otázky k úmluvě a seznam důležitých dokumentů týkajících se úmluvy.

Proč by měla Česká republika Istanbulskou úmluvu ratifikovat?

    Otázky a odpovědi

    V souvislosti s přípravou ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva) probíhala v českém prostředí veřejná diskuze o obsahu, dopadech a významu ratifikace této úmluvy. V reakci na tuto diskuzi k ratifikaci Istanbulské úmluvy zodpovídáme na nejčastější otázky, které se objevily ve veřejném prostoru.

    Cílem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy, je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí. Členské státy Rady Evropy zavedly v posledních letech spoustu důležitých opatření, ovšem stávající právní předpisy nejsou vždy řádně vymáhány, služby pro pomoc obětem a preventivní opatření jsou nedostatečné.  

    Vlády, které smlouvy ratifikují, se zavazují k přijetí souboru opatření k řešení všech forem násilí páchaném na ženách a domácího násilí a zajistit spravedlivé stíhání pachatelů. Zároveň stejná ochrana má být poskytnuta i mužům a dalším skupinám, jakou jsou děti nebo senioři v rolích obětí.

    Istanbulská úmluva je tak jedna z mnoha mezinárodních lidskoprávních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy, jejímž cílem je zajistit bezpečný život bez násilí pro všechny obyvatele.

    Objevují se názory části veřejnosti, že Istanbulská úmluva prosazuje tzv. genderovou ideologii, která povede ke smazání rozdílů mezi muži a ženami. Istanbulská úmluva ale v žádném případě nepopírá biologické rozdíly mezi muži a ženami. Jejím cílem je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí.

    V Úmluvě se hovoří o tzv. genderově podmíněném násilí, což jsou formy násilí, které jsou namířeny proti ženám, právě protože jsou ženy nebo ženy jsou výrazně častějšími obětmi. Boj proti těmto formám násilí tak úzce souvisí s otázkou rovnosti žen a mužů. Úmluva proto usiluje o odstranění společenských nerovností na základě pohlaví, protože bez jejich odstranění nelze vymýtit ani násilí.

    Na základě statistických údajů vychází úmluva z toho, že hlavními oběťmi domácího násilí jsou ženy (až v 95 % případů). Úmluva se tak primárně vztahuje na ochranu žen před formami násilí, které se týkají pouze žen (nucené potraty, mrzačení ženských genitálií) nebo výrazně častěji žen (sexuální násilí a znásilnění, nebezpečné pronásledování, sexuální obtěžování, domácí násilí, nucené uzavírání manželství, nucená sterilizace).

    Ovšem různými formami násilí jsou postiženi i muži, Istanbulská úmluva proto vyzývá smluvní státy ke stejné ochraně dalších skupin obětí násilí jako jsou právě muži nebo senioři, seniorky a děti.

    Ne, žádnou takovou pravomoc úmluva sociálním službám nezavádí. Úmluva nijak nezasahuje do rodinného života, ani neobsahuje definici rodiny či rodinného soužití. Z úmluvy ale vyplývá, že je nutné, aby byla zajištěna bezpečnost, ochrana a podpora všech osob - tedy i dětí, kterým doma hrozí domácí násilí nebo mu byly vystaveny. Úmluva ale nezavádí žádné nové pravomoci nadnárodnímu monitorovacímu orgánu, který by mohl zasahovat na území České republiky. Rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny bude moct nadále pouze soud dle platných českých zákonů.

    Hrozbou pro ženy, děti, ale i muže je samotné násilí a nikoli opatření na ochranu a pomoc jeho obětem.

    Cílem úmluvy je mimojiné odstranění předsudků o podřízeném postavení žen ve společnosti, protože jsou jednou z příčin, proč ženy jsou častěji vystaveny násilí.

    Tradice a zvyky jsou důležitým nástrojem formování identity a při případné ratifikaci Istanbulské úmluvy k jejich rušení nebude docházet. Ze samotné úmluvy to ani nijak nevyplývá, naopak co z úmluvy vyplývá je, že zvyky, u kterých dochází ke skutečnému násilí na ženách (jako je třeba mrzačení ženských pohlavních orgánů), budou považovány za porušení úmluvy.

    V praxi se bude pracovat na osvětových aktivitách, které budou vyvracet stereotypy o postavení žen ve společnosti - např. že ženy nemají předpoklady k práci v oborech, jako jsou informační technologie nebo naopak stereotyp, který tvrdí, že muži nejsou schopni pečovat o malé děti.

    Jedním z cílů úmluvy je prevence násilí na ženách a domácího násilí formou osvěty a vzdělávání. Naše postoje a chování se formují už od raného věku, proto je důležité začít s prevencí již na školách. Ve školách se má proto učit o hodnotách jako je rovnost, lidská důstojnost či nenásilné řešení sporů.

    Tato výuka povede k respektu k druhému a nebude mít v žádném ohledu vliv na genderovou identitu nebo orientaci dětí. Úmluva o vytváření nových genderových identit totiž vůbec nemluví. Úmluva pouze říká, že genderová identita nesmí být důvodem k diskriminaci při přístupu k opatřením pro oběti násilí. Úmluva se týká odstraňování násilí páchaného na ženách a domácího násilí.

    Pro Českou republiku úmluva způsob dokazování domácího násilí u soudu ani policie vůbec nemění. Presumpce neviny stejně jako trestný čin z křivého obvinění zůstávají samozřejmě zachovány. Všechny tyto pojistky by měli muže ale i ženy bránit před následky falešného obvinění. Proti falešným obviněním se tedy bude moct každý bránit stejnými prostředky jako dosud.

    Úmluva přináší v tomto ohledu spíše opatření, která mají za cíl dostatečně chránit oběti násilí a poskytnout jim adekvátní pomoc. Klade se důraz na to, aby například soudní řízení probíhalo bez zbytečného odkladu, nebo aby oběti měly přístup k psychosociální pomoci.

    Istanbulskou úmluvu podporují

    Daniel Soukup
    Proděkan Filozofické fakulty UK

    Daniel Soukup

    Taťána Gregor Brzobohatá
    Zakladatelka Nadace Krása pomoci a ambasadorska Cílů udržitelného rozvoje

    Taťána Gregor Brzobohatá

    Mark Martin
    Ředitel Amnesty International ČR

    Mark Martin

    Pavla Gomba
    Výkonná ředitelka UNICEF ČR

    Pavla Gomba

    Kamil Fila
    Filmový publicista a pedagog

    Kamil Fila

    Jiřina Šiklová
    Socioložka

    Timofej Kožuchov
    Vítěz mistrovství ČR v debatování a Youtuber

    Timofej Kožuchov

    Zuzana Fellegi
    Právnička a lektorka práva

    Zuzana Fellegi

    Stanislava Hýbnerová
    Emeritní docentka Právnické fakulty UK, oblast zájmu mezinárodněprávní ochrana žen a dětí

    Stanislava Hýbnerová

    Jan Wintr
    Vyučující teorie práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

    Jan Wintr

    Johanna Nejedlová
    Novinářka a autorka, Konsent.cz

    Johana Nejedlová

    Pavel Houdek
    Právník a instruktor sebeobrany pro ženy

    Pavel Houdek

    Petra Sýkorová
    Bývalá mladá delegátka do OSN za ČR

    Petra Sýkorová

    Aneta Petani
    Aktivistka

    Aneta Petani

    Robert Pelikán
    Advokát a bývalý ministr spravedlnosti

    Robert Pelikán

    Jindřiška Krpálková
    Ředitelka Pro Dialog, z.s.

    Pavlína Louženská
    Zakladatelka #HolkyZmarketingu

    Pavlína Louženská

    Kristina Koldinská
    Právnička

    Důležité publikace o Istanbulské úmluvě ke stažení

    Kdo za projektem stojí

    Vedoucí pracovník
    Radan Šafařík
    safarik.radan@vlada.cz

    Zástupkyně vedoucího pracovníka
    Lenka Grünbergová
    grunbergova.lenka@vlada.cz

    Partneři