Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková navštívila Brno, kde s veřejností diskutovala o významu ratifikace Istanbulské úmluvy. Na panelové diskusi promluvila spolu s odborníky a odbornicemi o obsahu a dopadech úmluvy. Zmocněnkyni čeká v příštích týdnech několik dalších cest do českých měst. Motivací je vyvrátit mýty a polopravdy, které vyvolávají u některých lidí strach z Istanbulské úmluvy.

Od hodnot neupouštíme, naopak je posilujeme

Množství šířených desinformací a nízká povědomost o obsahu Istanbulské úmluvy znemožňuje vést věcnou veřejnou diskusi. Některé její pasáže jsou totiž chápány jako možné ohrožení tradičních hodnot. „Část české společnosti je vyděšená tím, že by se nesmělo v mateřských školách říkat tatínku, maminko, ale rodič jedna a rodič dvě. A zároveň si neuvědomuje, že tím přicházíme o možnost posílit boj proti násilí na ženách a proti domácímu násilí obecně,“ upozornila Helena Válková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Dodala, že je pro ratifikaci za podmínky, že se podaří lidem vysvětlit, že úmluva je pro Česko prospěšná. Veřejná debata by podle zmocněnkyně měla být tak dlouhá, jak to bude společnost potřebovat.

Na potřebu zlepšit povědomí české společnosti o obsahu mezinárodního dokumentu poukazoval i Petr Polák, vedoucí odboru rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv. „Klíčové je, že spousta lidí pořád neví, jaký dokument to je a co obsahuje,“ komentoval situaci Polák. Odkazoval na šetření Centra pro výzkum veřejného mínění z konce roku 2018, podle kterého téměř tři čtvrtiny dotázaných nevěděly, čeho se Istanbulská úmluva týká. „Přitom 87 procent z těch, kteří byli s obsahem úmluvy obeznámeni, by její schválení podpořilo. Navíc, když se na to podívám očima konzervativního člověka, tak v úmluvě vidím silné konzervativní hodnoty. Ochrana slabších a ochrana rodiny. To jsou silné argumenty pro její přijetí,“ doplnil Petr Polák.

V čem může úmluva pomoct

V souvislosti s Istanbulskou úmluvou se mluví zejména o prevenci a potíraní násilí vůči ženám, úmluva však explicitně zmiňuje i další skupiny obětí. Mezi nimi muže a děti. Podle Jany Levové z dětského krizového centra Spondea je u nás zatím problematika dětí a domácího násilí „v plenkách.“ „Jakmile začneme pracovat s dětmi, které byly zasaženy domácím násilím, tak můžeme eliminovat to téma do budoucna. Protože ti, kdo jsou pachatelé a pachatelky domácího násilí, ho i sami zažili,“ podotkla Levová.

I v Kanceláři veřejného ochránce práv se potkávají s nevhodnou praxí, která ukazuje, že systém pomoci dětem zasaženým domácím násilím není dostatečně zakotvený a to považují za jeden z důležitých argumentů pro ratifikaci úmluvy. „Objevili jsme případ, kdy rodině, ve které docházelo k domácímu násilí ze strany otce, nařizovali partnerům párovou terapii. Což znamenalo, že se oběť musela setkávat s agresorem na základě příkazu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V jiném případě se rodině navrhovala střídavá péče, přesto, že dítě se opakovaně vyjadřovalo, že s agresorem v domácnosti být nechce,“ sdělil Petr Polák.

Navázal, že práce sociálních pracovníků a pracovnic má své limity a ratifikace úmluvy by mohla vytvořit povinnost a prostor pro jejich další vzdělávaní. Podpořila by sběr hloubkových dat, kvalitativních i kvantitativních, který by poskytl víc informací o výskytu toho fenoménu, a to i v čase. Na důležitou roli vzdělávacího systému upozornila i Kristýna Pešáková z neziskové organizace NESEHNUTÍ. „Není jedinou cestou udělat kvalitní systém pomoci obětem násilí, ale měli bychom se zaměřit na prevenci. A ta spočívá z mého pohledu ve vzdělávacím systému, který by měl komunikovat to, že rovnost je důležitou hodnotou,“ konstatovala Kristýna Pešáková.

Plnění mezinárodních závazků

Na další rozměr společenské debaty ohledně ratifikace Istanbulské úmluvy upozornil Vladimír Vedra, vedoucí poradny Bílého kruhu bezpečí. „Jsme členy Rady Evropy, podepsali jsme úmluvu a v tuto chvíli jsme jedni z mála posledních, kdo ji zatím neratifikoval, a já si myslím, že závazky se mají plnit,“ uvedl Vladimír Vedra. Zároveň zmínil, že nemůže říct, že by Česko bez Úmluvy nemohlo zvyšovat své lidskoprávní standardy. Podle něj ale úmluva představuje podstatný argument pro jejich zvyšování. Istanbulská úmluva podle Vedru klade důraz nejen na legislativu, ale i praktická opatření. Tím v podstatě tlačí na to, aby se lidskoprávní standard u nás zvyšoval a zároveň vytváří kontrolní mechanismy. „Tím se řadíme do dobré společnosti v rámci Evropy. A to jak z hlediska mezinárodní prestiže, tak i z pozice, že stát myslí na svoje občany, kteří jsou v horší pozici,“ řekl Vedra.

Podobně se k argumentu postavil i Petr Polák z Kanceláře veřejného ochránce práv. Ratifikace Istanbulské úmluvy pro něj znamená, že Česko už nemůže ustoupit zpět z dosažených standardů. „Pro mě je úmluva pojistka, že až tady nebude pan premiér, paní zmocněnkyně, nebo tady nebudu já, tak ale pořád tady bude úmluva, kterou bude ČR muset naplňovat. To znamená, že ČR nebude moci zrušit všechna ta opatření, která přijala. Vnímám to jako ujištění stavu, kterého jsme dosáhli, a to zvlášť v době kdy v Evropě sledujeme, že se z některých standardů ustupuje,“ vysvětlil Polák.

Kdo za projektem stojí

Vedoucí pracovník
Radan Šafařík
safarik.radan@vlada.cz

Zástupkyně vedoucího pracovníka
Petra Kalenská
kalenska.petra@vlada.cz 

Partneři