Boj o své demokratické směřování
aktuálně svádí velká část zemí střední a východní Evropy. Ani Česká republika není
před vzestupem tendencí zpochybňujících demokratické hodnoty a základní lidská
práva chráněna. Otevřená, demokratická společnost založená na rovnosti všech
bez rozdílů je stále ve větší míře v ohrožení. A právě proto je nezbytné
aktivně hájit a chránit lidská práva. Takový byl společný závěr účastnic a
účastníků konference Lidská práva a Česko.
Druhý ročník konference Lidská práva a Česko uspořádaly 10.prosince 2024 Odbor rovnosti žen a mužů a Odbor lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády ČR, pod záštitou zmocněnkyně vlády pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové. Konference navázala na loňský první ročník a opět připomenula Den lidských práv.
Program započal již 9. prosince, a to projekcí dokumentárního filmu „Ženy za volantem: Příběhy z cesty po Pamíru“. Tento dokument sleduje příběh dvou žen na jejich cestě přes tři státy. Na svém dobrodružství se postupně setkávají se ženami všech věkových kategorií i různého společenského postavení, které s nimi sdílejí svůj pohled na vzdělání, výchovu či rodinný život.
Hlavní část konference se pak konala následující den, kdy se v prostorách Spojka Karlín odehrálo sedm panelových diskusí. Diskuse se věnovaly pestrému spektru témat a palčivým otázkám současného stavu lidských práv u nás i ve světě. Tímto nabitým programem zúčastněné provázela moderátorka Veronika Sedláčková.
Program zahájili úvodním slovem ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák a zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Úvodní slova apelovala na potřebu chránit lidská práva v české společnosti. Rovněž upozorňovala na výzvy, které mají tendence naplňování lidských práv ohrožovat. Patří k nim například rostoucí podpora populistických názorů či sílící eroze společenské důvěry ve veřejné instituce a demokratické hodnoty.
Jako první proběhl tematický panel „Lidská práva a vláda: Co se daří a kde můžeme přidat?“. V diskusi zasedli Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, Karel Dvořák, náměstek ministra spravedlnosti, Petr Konůpka, vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Evropským soudem lidská práva, Maroš Matiaško, právník (Fórum pro lidská práva), Vít Alexander Schorm, zástupce veřejného ochránce práv. Moderace se ujala Veronika Sedláčková. V posledních letech se daří prosazovat řadu důležitých změn – ať už jde o zřízení dětského ochránce práv, nápravu definice znásilnění, zakotvení nepřijatelnosti fyzických trestů na dětech či zákon o domácím násilí. Řada dalších výzev v oblasti lidských práv a genderové rovnosti však v Česku nadále přetrvává. Vystupující zdůrazňovali, že i dnes lidská práva čelí mnoha populistickým útokům. Jejich následné zpochybňování snižuje pocit jejich potřebnosti u společnosti. První generaci lidských práv jsme již zvyklí chránit velmi obstojně. Je potřeba ještě lépe chránit sociální práva – právo na důstojné bydlení, ochranu před chudobou a sociálním vyloučením či zajištění ve stáří. Zaznělo také, že lepší ochraně lidských práv a prevenci násilí ve společnosti by prospělo ukotvení této agendy na ministerské úrovni. Ne nadarmo mají v řadě okolních zemích, včetně sousedského Polska, post ministra/ministryně pro lidská práva a rovnost.
Druhý panel nesl název
„Společnost bez násilí: Jak na ní?“. Diskusi moderovala Branislava Marvánová Vargová
psycholožka ROSA – Centrum pro ženy. V diskusi vystoupili Klára Šimáčková
Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, Barbara Jakobsen, klinická
psycholožka z norské organizace Alternativa násilí, Eva Lehečková, děkanka
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Jakub Lelek, Public Affairs Leader
IKEA, Jan Lorman, ředitel Život 90, Josef Petr, sociolog, Liga otevřených mužů,
Jitka Poláková ředitelka ProFEM. V posledních letech výskyt násilí v blízkých
vztazích, sexuálního násilí či násilí z nenávisti roste. Růst tohoto násilí
souvisí s prohlubujícími se nerovnostmi, přetrvávající společenskou
přijatelností násilí i nedostatečnou péčí o duševní zdraví. Násilí v blízkých
vztazích i ve společnosti tak představuje specifickou výzvu pro naplňování
lidských práv i zajištění vnitřní bezpečnosti. Připravované legislativní změny
jsou důležité, ale samy o sobě naši společnost násilí nezbaví. Je potřeba ještě
více se zaměřit na systémovou prevenci i dostupnost specializovaných služeb pro
oběti. Je také potřeba pracovat s těmi, kteří se násilí dopouštějí. Během
panelu zazněla také důležitost toho začít se bavit o násilí již v raném
dětství. V této souvislosti se zdůraznila klíčová role škol. Právě škola může
být první institucí, kde děti se zkušeností s násilím, můžou zažít bezpečný
prostředí plné porozuměni, respektu a laskavosti. Škola tak může být klíčovou
institucí v ukončení transgeneračního přenosu násilí. Na panelu byla zdůrazněna
i důležitá role nevládních organizací, které poskytují služby obětem násilí. V
této souvislosti zazněl apel na zlepšení systému financování těchto služeb a
zajištění udržitelnosti tohoto financování. Zároveň bylo oceněno rostoucí
zapojení soukromého sektoru do prevence různých forem násilí, mj.
v souvislosti s iniciativou Charta proti domácímu násilí.
Panel „Rovnost a spravedlnost: Nové výzvy, nové příležitosti“ se věnoval přístupu ke spravedlnosti ze strany těch nejzranitelnějších. Diskutovali o něm Lucie Fuková, zmocněnkyně vlády pro záležitosti romské menšiny, Tereza Hradílková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci, Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků, Petr Polák, právník z Kanceláře veřejného ochránce práv a Lucie Vidovičová, socioložka z Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Panel moderovala Barbara Havelková, právnička z Oxford University. Technologické i společenské změny mohou přinášet nové příležitosti, jak zlepšit přístup ke vzdělávání, zaměstnání či sociálním službám a podpořit naplňování lidských práv. Společnost, avšak často ze změn netěží rovnoměrně. Zranitelné skupiny často zůstávají opomíjeny a diskriminovány a naráží na nové typy překážek a znevýhodnění. Jedná se například o předsudky nebo omezené finanční prostředky či možnosti využití nových technologií. V diskusi zazněly návrhy na systémové změny včetně realizace cíleného vzdělávání jednotlivých zranitelných skupin. Na závěr byla zdůrazněna nutnost lepší spolupráce mezi státní správou, neziskovými organizacemi a dalšími aktéry, kteří mohou přispět k identifikaci bariér a hledání konkrétních řešení.
Po obědě následoval panel „Spravedlivé rozhodování: Politická a veřejná angažovanost žen“, kterým provázela Lenka Hrbková, politoložka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jako diskutující v panelu vystoupily poslankyně Eva Decroix a Michaela Šebelová, senátorka Miluše Horská, a genderová expertka Markéta Kos Mottlová. Ke správnému fungování demokracie potřebuje, aby se na veřejném rozhodování v odpovídající míře podílely všechny části společnosti. Nízké zastoupení žen ve vrcholné politice je pro naši demokracii stále velkou výzvou – zastoupení žen v politice a rozhodovacích pozicích je u nás ve srovnání se zbytkem Evropy dlouhodobě velmi nízké. Iniciativy na podporu vyšší účasti žen nejsou příliš úspěšné. Vystupující se shodly na tom, že politika, zejména ta nejvyšší je bohužel nadále panským klubem. Při hledání příčin se diskutující dotkly i genderových stereotypů. S tím souvisí situace v české společnosti, která vidí ženy především v roli pečující matky.
V pátém panelu s názvem „Ukrajinští uprchlíci v České republice: migrace, adaptace, integrace, důstojný život“ zazněly příspěvky těchto vystupujících: Anna Brabcová, ředitelka Odboru integrace na trh práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Martina Bětáková, zástupkyně státního tajemníka, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Magdalena Klimešová, vedoucí dopadových analýz, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Bohdan Rajčinec, zástupce Ukrajinské iniciativy v České republice, Zuzana Ramajzlová, vedoucí Programu podpory uprchlíků v České republice, Člověk v tísni, Jiří Vesecký, vedoucí odboru Center na podporu integrace cizinců, Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, Veronika Víchová, právnička, Kancelář veřejného ochránce práv. Tento panel uváděl Petr Čáp, ředitel české kanceláře Mezinárodní organizace pro migraci. Od ruské invaze na Ukrajinu brzy uplynou tři roky. Aktuálně v Česku nachází před válkou útočiště přibližně 380 tisíc osob z Ukrajiny. Celou diskusí se neslo poselství, že přítomnost uprchlíků není dočasná. Česko je a bude dlouhodobě cílovou zemí. Je tady zapotřebí zajistit, aby ukrajinské ženy, děti a muži fungovali jako plnohodnotní členové a členky české společnosti. Podpora pomoci Ukrajincům a Ukrajinkám v naší společnosti u části veřejnosti postupně klesá. Přínos ukrajinské komunity je přitom nezpochybnitelný, včetně přínosu ekonomického. Byť je pomoc lidem z Ukrajiny primárně otázkou lidských práv a solidarity, i ekonomické přínosy ukrajinské komunity musíme české společnosti ještě lépe vysvětlovat.
Šestým panelem „Udržitelný
veřejný prostor: Kvalitní město pro všechny“ provázela Karolína Vránková,
šéfredaktorka magazínu Earch.cz. V diskusi vystoupili Ondřej Boháč, ředitel Centra
Architektury a Městského Plánování, Ester Pacltová, ředitelka organizace Místní
místním, architekta Alžběta Pilka Brůhová Radek Suchánek, děkan Fakulty architektury
Vysokého učení technického v Brně. Přístup k veřejnému prostoru není
stejný pro všechny. Na některé skupiny se při plánování dopravy a veřejného
prostranství stále zapomíná, přitom otázka přístupnosti je pro ně zcela
zásadní. Nemusí jít jen o osoby se zdravotním postižením, ale třeba i o rodiče
malých dětí, seniory a seniorky a lidi bez domova. Při plánování je potřeba od
počátku myslet na všechny, kterým má veřejný prostor sloužit. Plánování a
správa veřejných prostorů musí také umět reagovat na environmentální výzvy,
jako je změna klimatu.
V poslední panelu „Ochrana médií: Klíčový pilíř demokracie“ diskutovali Barbora Kroužková, novinářka z České televize, Josef Pazderka, šéfredaktor Českého rozhlasu Plus, Lucie Sýkorová novinářka z Hlídacího psa, Ivana Šuláková, předsedkyně Syndikátu novinářů a Lenka Waschková Císařová, socioložka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Panel byl moderován Jitkou Adamčíkovou, mediální analytičkou z iniciativy Ženy v médiích. Média jsou klíčovým strážcem demokracie, zajišťují informovanost veřejnosti a kontrolu moci. Zároveň se stále častěji ocitají v ohrožení. Na média po celém světě útočí populistická a protidemokratická hnutí s cílem podkopávat jejich důvěryhodnost. V debatě se tématizovala i bezpečnost novinářů a novinářek či podávání tzv. SLAPPs, strategických žalob proti účasti veřejnosti za účelem zastrašení novinářek či novinářů.
Na závěr konference proběhlo podepsání Charty proti domácímu násilí dalšími 14 zástupci a zástupkyněmi státních institucí a soukromých společností. K Chartě se připojili významní zaměstnavatelé z veřejného sektoru – Ministerstvo obrany, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Karlova Univerzita či Národní knihovna. Nyní charta pomáhá přes 160 tisícům zaměstnankyň a zaměstnanců. Charta vznikla na základě iniciativy společností IKEA a Nadace Vodafone Česká republika a organizace ROSA Centrum pro ženy ve spolupráci s Odborem rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR a zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou.
„Domácí násilí v Česku zažívá každá třetí žena a každý desátý muž. V posledních dvou letech jsme připravili důležité legislativní změny vedoucí k lepší ochraně obětí. Samotná změna legislativy ale nestačí, důležitá je pomoc v praxi. Charta proti domácímu násilí je velmi úspěšným projektem a skvělým důkazem, že spolupráce soukromého sektoru, občanské společnosti a státní správy může přinášet konkrétní pozitivní změny. Jsem moc ráda, že díky chartě má stále větší počet obětí domácího násilí naději, že podpory a pomoci se jim dostane také na jejich pracovišti,“ uvádí Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva.
Konference byla ukončena závěrečnými slovy ministra zahraničních věcí Jana Lipavského a zmocněnkyně vlády pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové. V nich zazněla slova podpory všem, kteří bojují za ochranu lidských práv.
Všem zúčastněným, vystupujícím, moderátorům i moderátorkám děkujeme za inspirativní a podnětné diskuse, ale i za dlouhodobé úsilí a poli lidských práv a genderové rovnosti napříč tematickými a společenskými oblastmi!
Akce byla realizována v rámci projektu Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR „Koordinace plnění Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030“ (č. projektu: CZ.03.01.02/00/22_013/0003802). Projekt je spolufinancován z Operačního programu Zaměstnanost plus.