U příležitosti Mezinárodního dne žen, 8. března 2021, vláda schválila Strategii rovnosti žen a mužů na následující desetiletí. Některé genderové nerovnosti v ČR stále přetrvávají a dlouhodobě nás ve srovnání s ostatními státy staví na nízké příčky celoevropských žebříčků. Některé nerovnosti se navíc vlivem pandemie covid-19 prohloubily. Zvlášť zasaženou skupinou jsou ženy, na které chce vláda při celospolečenské obnově pamatovat.
Nová strategie na nerovnosti pohlíží intersekcionální optikou, tj. kromě genderových nerovností bere v potaz i vliv dalších faktorů, jako je např. věk či zdravotní znevýhodnění. Dokument byl vypracován Odborem rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR ve spolupráci s řadou odborníků a odbornic ze státního, akademického a občanského sektoru. Celkem zahrnuje přes 400 konkrétních opatření k dosažení cílů v 8 oblastech.
Genderová rovnost je jednou ze základních hodnot zakotvených v Listině základních práv a svobod a povinnost o ni usilovat České republice ukládají i mezinárodní úmluvy a právo EU. Předpokladem pro účinné prosazování rovnosti žen a mužů je odpovídající právní a institucionální rámec s dostatečnými lidskými zdroji a odborností.
Snahy o dosažení rovnosti žen a mužů jsou poznamenány absencí zákona, který by její prosazování jednotně upravoval. Zodpovědnost za prosazování genderové rovnosti není jasně ukotvena a často se tak přesouvá mezi různými subjekty a orgány státní správy.
Vnitrostátním koordinátorem agendy je Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR, který zároveň funguje jako sekretariát Rady vlády pro rovnost žen a mužů a dohlíží na plnění mezinárodních závazků v této oblasti. Na jednotlivých ministerstvech koordinují prosazování rovnosti tzv. gender focal points neboli rezortní koordinátoři a koordinátorky rovnosti žen a mužů. Byť ministerstvům bylo opakovaně doporučováno na tuto pozici vyhradit minimálně 1 plný úvazek a vyvarovat se redukování náplně dané práce výhradně na personální agendu, požadovaný minimální standard nebyl ze strany většiny ministerstev dlouhodobě naplňován.
Roli orgánu pro rovné zacházení (tzv. equality body) v Česku plní veřejný ochránce práv (VOP), který nabízí metodickou podporu obětem a zajišťuje relevantní výzkum. Kancelář VOP má ale omezené kapacity a kompetence; nemůže například zastupovat oběť u soudu. Česko proto čelí kritice pro nízké personální a finanční zdroje vyhrazené na agendu genderové rovnosti ve státní správě – co se týče lidských zdrojů, je na druhé nejnižší příčce v EU.
Výzkum veřejné ochránkyně práv v roce 2015 rovněž odhalil, že diskriminace na základě pohlaví je druhou nejčastější formou diskriminace. Ukázal také na malé povědomí o možnostech ochrany před diskriminací, nízké sankce a odškodnění v prokázaných případech a na nedostatečnou podporu obětem.
Dalším problémem je přehlížení důležitosti tzv. gender mainstreamingu, tedy průřezového zohledňování možných účinků na příslušnou situaci žen a mužů v dané oblasti při navrhování a schvalování veřejných politik a zákonů. Gender mainstreaming je navzdory oficiálním pravidlům při tvorbě legislativy a veřejných politik stále málo uplatňován anebo je k němu přistupováno ryze formalisticky a nekoncepčně.
V neposlední řadě situaci komplikuje nedostatečné financování agendy na úrovni veřejné správy. Aktivity spjaté s prosazováním rovnosti žen a mužů jsou povětšinou financovány dočasně z evropských a EHP/Norských fondů. Navzdory doporučení OECD a dalších mezinárodních institucí není na celostátní úrovni využíváno genderové rozpočtování. NNO mohou o státní podporu specificky zaměřenou na podporu aktivit vedoucích k rovnosti žen a mužů získat jen z dotačního programu Úřadu vlády ČR a z některých ministerských programů. Celkově jsou ale alokace těchto programů velice malé a nemají potenciál přispět k zásadnímu posílení genderové rovnosti.
V Česku stále převažuje představa, že rozpočty i jejich příprava jsou genderově neutrální. Avšak spíše než genderově neutrální je současné rozpočtování genderově slepé. Rozdělování veřejných financí může mít odlišné dopady na ženy a muže, může stávající nerovnosti udržovat, nebo naopak cílenými intervenci přispívat k jejich odstraňování. I proto se v některých státech genderové rozpočtování stalo legislativně ukotvenou povinností. Genderové rozpočtování staví na principech dobré správy a vede k lepšímu a spravedlivějšímu využití zdrojů. A to i v oblastech, jako je například využívání dopravní infrastruktury či podpora volnočasových aktivit.
Strategie stanovuje 4 strategické cíle a 42 opatření k řešení genderových nerovností na institucionální úrovni. První strategický cíl je zaměřen na posilování kompetencí centrálních orgánů v prosazování rovnosti žen a mužů. Týká se podpory Rady vlády pro rovnost žen a mužů a jejího sekretariátu, veřejného ochránce práv a jeho kanceláře a také důslednějšího uplatňování genderového hlediska při tvorbě vládních politik. Druhý strategický cíl se soustředí na posílení kapacit a kompetencí ostatních státních orgánů a orgánů samosprávy při průřezovém uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů. Třetí strategický cíl je věnován financování agendy rovnosti žen a mužů a tomu, aby bylo dostatečné, efektivní a transparentní. Poslední cíl se zaměřuje na vytvoření funkčních podpůrných struktur pro státní správu v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů, zejména zajištění dostupnosti statistických dat v členění dle pohlaví a posílení partnerství státní správy s akademickým a občanským sektorem.
