Odborná veřejnost
o Istanbulské úmluvě

Cílem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy, je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí. Členské státy Rady Evropy zavedly v posledních letech spoustu důležitých opatření, ovšem stávající právní předpisy nejsou vždy řádně vymáhány, služby pro pomoc obětem a preventivní opatření jsou nedostatečné.

Vlády, které smlouvy ratifikují, se zavazují k přijetí souboru opatření k řešení všech forem násilí páchaném na ženách a domácího násilí a zajistit spravedlivé stíhání pachatelů. Zároveň stejná ochrana má být poskytnuta i mužům a dalším skupinám, jakou jsou děti nebo senioři v rolích obětí.

Istanbulská úmluva je tak jedna z mnoha mezinárodních lidskoprávních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy, jejímž cílem je zajistit bezpečný život bez násilí pro všechny obyvatele.

Cílem úmluvy je předcházet a bojovat proti násilí na ženách. Společenský kontext, ve kterém k násilí na ženách dochází, úzce souvisí právě s tzv. genderem. Pojem gender je v úmluvě vysvětlen jako „společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže”. Gender je tedy v úmluvě používán proto, že zdůrazňuje, jaké existují o ženách a mužích stereotypy a představy ve společnosti.

Právě stereotypy o podřadném postavení žen ve společnosti, nebo o tom, jak má vypadat a chovat se správná žena, vedou k tomu, že ženy jsou častější obětí domácího násilí (90-95%).
Gender je často zaměňován s pohlavím (biologické rozdíly mezi mužem a ženou), ale ukazuje se právě, že násilí vůči ženám není zapříčiněno biologickými rozdíly mezi ženy a muži ale právě postavením žen a mužů ve společnosti. Proto je nutné termín gender, který bohužel nemá do českého jazyka ustálený překlad, v úmluvě používat.

Objevují se názory části veřejnosti, že Istanbulská úmluva prosazuje tzv. genderovou ideologii, která povede ke smazání rozdílů mezi muži a ženami. Istanbulská úmluva ale v žádném případě nepopírá biologické rozdíly mezi muži a ženami. Jejím cílem je skoncovat s násilím páchaném na ženách a domácím násilí.

V Úmluvě se hovoří o tzv. genderově podmíněném násilí, což jsou formy násilí, které jsou namířeny proti ženám, právě protože jsou ženy nebo ženy jsou výrazně častějšími obětmi. Boj proti těmto formám násilí tak úzce souvisí s otázkou rovnosti žen a mužů. Úmluva proto usiluje o odstranění společenských nerovností na základě pohlaví, protože bez jejich odstranění nelze vymýtit ani násilí.

Na základě statistických údajů vychází úmluva z toho, že hlavními oběťmi domácího násilí jsou ženy (až v 95 % případů). Úmluva se tak primárně vztahuje na ochranu žen před formami násilí, které se týkají pouze žen (nucené potraty, mrzačení ženských genitálií) nebo výrazně častěji žen (sexuální násilí a znásilnění, nebezpečné pronásledování, sexuální obtěžování, domácí násilí, nucené uzavírání manželství, nucená sterilizace).

Ovšem různými formami násilí jsou postiženi i muži, Istanbulská úmluva proto vyzývá smluvní státy ke stejné ochraně dalších skupin obětí násilí jako jsou právě muži nebo senioři, seniorky a děti.

Ne, žádnou takovou pravomoc úmluva sociálním službám nezavádí. Úmluva nijak nezasahuje do rodinného života, ani neobsahuje definici rodiny či rodinného soužití. Z úmluvy ale vyplývá, že je nutné, aby byla zajištěna bezpečnost, ochrana a podpora všech osob – tedy i dětí, kterým doma hrozí domácí násilí nebo mu byly vystaveny. Úmluva ale nezavádí žádné nové pravomoci nadnárodnímu monitorovacímu orgánu, který by mohl zasahovat na území České republiky. Rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny bude moct nadále pouze soud dle platných českých zákonů.

Hrozbou pro ženy, děti, ale i muže je samotné násilí a nikoli opatření na ochranu a pomoc jeho obětem.