Při příležitosti Mezinárodního dne žen, 8. března 2021, vláda schválila strategii rovnosti žen a mužů na následující desetiletí. Některé genderové nerovnosti přetrvávají a dlouhodobě nás staví na nízké příčky celoevropských žebříčků. Další nerovnosti se i pod vlivem pandemie covid-19 prohloubily. Zvlášť zasaženou skupinou jsou ženy, na které chce vláda při celospolečenské obnově pamatovat.
Přestože v ČR máme legislativu postihující nejzávažnější formy násilí na ženách, tisíce žen partnerské násilí nadále zažívají a statistiky ukazují, že většina z nich se na policii, soud či zdravotnické zařízení nikdy neobrátí. Ty, co se rozhodnou svou situaci řešit, se zase často setkávají s nepochopením a zlehčováním ze strany institucí. Bezpečné azylové domy nabízející komplexní a specializovanou pomoc ženám, které se staly oběťmi domácího násilí, lze spočítat na prstech jedné ruky. Jejich financování a podpora jejich rozvoje navíc není dostatečně stabilní a předvídatelná, obdobně jako je tomu u specializovaných poraden. Problematických oblastí je celá řada. Na většinu z nich reagují jednotlivá opatření strategie. Strategie klade velký důraz jak na prevenci, tedy vzdělávání profesí v nejčastějším kontaktu s oběťmi a osvětu, tak právě na zajištění dostupnosti a adekvátního financování specializovaných služeb pomoci pro oběti domácího a genderově podmíněného násilí.
Ženy tvoří drtivou většinu obětí trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí, nebezpečného pronásledování či znásilnění, tedy trestných činů s velkým zásahem do osobní integrity a lidské důstojnosti. Domácí násilí v ČR za svůj život zažije téměř každá třetí žena. Nebezpečné pronásledování pak zažije 9 %, sexuální zneužívání 12 % a znásilnění 5 % žen. Drtivá většina z nich však tento zážitek nenahlásí na policii (v případě znásilnění 90 – 95 % žen). Sekundární viktimizace, opakované vyslýchání, obavy z nedůvěry nejbližšího okolí a orgánů činných v trestním řízení, blízký vztah s pachatelem, racionálně podložená nedůvěra v potrestání pachatele – to vše přispívá k nízké motivaci obětí zvlášť citlivé delikty proti osobní integritě nahlašovat a prohlubování jejich latence. Tyto skutečnosti se také projevují v nižším pocitu bezpečí žen a vyšší míře obav z toho, že se stanou oběťmi trestných činů (zejména sexuálního násilí). Tyto obavy mají dopad i na každodenní chování – 60 % žen (oproti 20 % mužů) se z důvodu obav o své bezpečí vyhnulo určitým veřejným místům.
Situaci navíc zhoršila pandemie Covid-19, která mnoho obětí “uzamkla” doma s násilnými partnery. V poslední době roste také četnost partnerského násilí mezi lidmi ve věku 13 – 26 let a násilí v kyberprostoru.
Bohužel ani mladým lidem a teenagerům se násilí nevyhýbá. Přestože většina rodičů nevnímá partnerské násilí mladých jako existující problém, s některou formou násilí se v partnerském vztahu, nebo i při ‘randění’, přitom setká každý třetí mladý člověk. Stále důležitější roli v těchto případech hraje i kybernásilí. Příslušná kapitola strategie tyto skutečnosti reflektuje a nabízí řadu opatření v oblasti prevence zaměřených jak na vzdělávání mladých lidí a osvětu široké veřejnosti o závažnosti této problematiky, tak na zvyšování kompetencí policie reagovat na případy násilí v kyberprostoru.
Tyto formy násilí mají specifickou dynamiku a závažné důsledky. V průzkumu například 43 % mladých lidí zmínilo neschopnost soustředění na studium, čtvrtina bojuje s anorexií či značným úbytkem váhy, 18 % má obavy o vlastní život a 16 % myšlenky na sebevraždu.
S genderově podmíněným násilím souvisí úzce i genderové stereotypy s ním spojené. Dle průzkumů veřejného mínění více než polovina veřejnosti zastává názor, že v některých případech či situacích si oběť za své znásilnění může sama (například pokud se chovala koketně, byla opilá nebo vyzývavě oblečená). Podobně se 43 % dotázaných domnívá, že některé oběti domácího násilí jsou za něj spoluzodpovědné, protože mají tendenci si vybírat násilné partnery. Obdobné škodlivé stereotypy přispívají k latenci násilí, tedy k podílu činů, které nejsou hlášeny policii. Současně ale 70 % veřejnosti vnímá sexuální násilí jako problém a 84 % veřejnosti volá po větší prevenci násilí. Prevence by také pomohla zmírnit ekonomický dopad domácího násilí, který ročně činí asi 14,5 mld. Kč. Genderové stereotypy v této oblasti negativně dopadají i na muže, kdy jim stereotypní představy o mužství, muži jako násilníkovi a ženě jako oběti ztěžují sebeidentifikaci jakožto oběti a vyhledání odborné pomoc.
ČR se mj. potýká také s nedostatečnou kapacitou služeb pomáhajícím obětem domácího a genderově podmíněného násilí v ČR. Pouhých 5 pobytových sociálních služeb se zaměřuje výhradně na pomoc obětem domácího násilí, a to pouze ve dvou největších městech ČR. Doporučení Rady Evropy, tedy alespoň jedno rodinné místo na 10,000 obyvatel, plníme jen z 3 %. Chybí také 91 % doporučené kapacity lůžek v utajených azylových domech, které jsou nyní v ČR jen 3, a specializované centrum pro oběti sexuálního násilí v ČR dosud neexistuje žádné. Obdobně jsme na tom s dostupností programů pro násilné osoby, které chtějí své jednání změnit. Terapeutické intervence násilným osobám poskytuje aktuálně pouze 9 organizací, a to převážně v Praze a Brně.
Strategie představuje 3 strategické cíle a 70 opatření k řešení nerovností v oblasti bezpečí. Směřuje k zefektivnění prevence genderově podmíněného násilí (včetně odbourávání škodlivých stereotypů a mýtů), zlepšení přístupu obětí k odborné pomoci a systémové zabezpečení řešení těchto problémů, zejména skrze zvyšování odborných kapacit osob, které se s oběťmi v práci setkávají. Průřezovou prioritou oblasti Bezpečí je zohledňování specifických potřeb osob čelících vícečetnému znevýhodnění.
