Lidé diskutují na konferenci Co je rovnost.

Ve čtvrtek 20. dubna proběhla v prostorách Etnosvěta v Praze konference „Co je rovnost?“. Konferenci uspořádal Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR pod záštitou náměstkyně pro řízení Sekce pro lidská práva Martiny Štěpánkové a Ministerstva financí České republiky. Šlo o závěrečnou konferenci projektu „Domácí násilí a genderově podmíněné násilí / Uplatňování hlediska rovných příležitostí žen a mužů a podpora slaďování pracovního a soukromého života“, „Programu CZ13 - Rovné příležitosti žen a mužů“ a mediální kampaně „To je rovnost!“.

Celodenní konference věnovaná dílčím otázkám se konala ve čtvrtek 20. dubna v prostorách Etnosvěta na Legerově ulici. Konference zhodnotila končící projekt „Domácí násilí a genderově podmíněné násilí / Uplatňování hlediska rovných příležitostí žen a mužů a podpora slaďování pracovního a soukromého života“ podpořeného grantem z Norska a představila jeho výstupy.

Úvodní slovo za norskou stranu pronesl 1. náměstek norského velvyslanectví Frank Arne Johansen. Ve svém projevu připomenul statistiky obětí domácího násilí v Norsku i v České republice a zdůraznil důležitost prohlubování slaďovacích mechanismů pro stabilní fungování společnosti. Za českou stranu promluvil na úvod náměstek ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu David Beňák. Ten vyzval všechny přítomné, aby využili této příležitosti a zapojili se do společné debaty veřejné správy, odborné i laické veřejnosti a neziskového sektoru a pomohli zodpovědět otázku, v jakém stavu se nacházíme z hlediska rovnosti žen a mužů.

V prvním panelu nejprve Tereza Vavrečková z Ministerstva financí zhodnotila realizaci projektu. Jeho agendu označila z hlediska přístupu veřejnosti za nevděčnou, ale svým obsahem zcela nepostradatelnou. Zdůraznila, že Ministerstvo financí si toho je vědomo.

Barbora Jakobsen z norské Alternativy násilí hovořila o oboustranně přínosném vztahu mezi Českem a Norskem při spolupráci na projektu. Představila rovněž okolnosti vzniku norského dětského filmu o domácím násilí s názvem Zuřivec, který byl v rámci spolupráce přenesen do českého prostředí.

Barbora Vavrečková z Open society fund zhodnotila program Dejme (že)nám šanci, program Norských fondů na podporu rovnosti žen a mužů. Mezi jeho přínosy zmínila třeba možnost propojit mezi sebou jednotlivé agendy v rámci dotačních programů a tím zvýšit efektivitu ve vynakládání prostředků a sdílet vzájemně zkušenosti.

Petr Bittner z Úřadu vlády ČR nakonec představil kampaň To je rovnost!, která se zaměřila na prevenci domácího násilí a slaďování práce a rodiny. Kampaň označil za diskusního partnera pro všechny, kdo cítí, že rovnost mezi muži a ženami v mnoha směrech nepanuje, ale zatím si třeba nedovedli představit, že by to mohlo být jinak. Divákům pak představil oficiální TV spoty kampaně, jejichž mediálními partnery byly ČT a TV Nova.

Následovaly panely věnované dvěma hlavním oblastem projektu i kampaně: slaďování a domácímu násilí. Helena Skálová z Gender Studies představila metodiku slaďování vytvořenou ve spolupráci s Odborem rovnosti žen a mužů. Rut Kolínská ze Sítě pro rodinu hodnotila aktuální vývoj z hlediska mateřských center a dětských skupin. František Nestával z Ministerstva průmyslu a obchodu hovořil o vývoji rovnosti žen a mužů ve státní správě a představil rovněž metodiku MPO. Za sféru byznysu zasedla v panelu Michaela Chaloupková, personalistka společnosti ČEZ. Mluvila o tom, jaké slaďovací mechanismy a kroky na podporu rovnosti žen a mužů používá společnost ČET. Za klíčový označila boj se stereotypy přežívajícími v české společnosti a za jasný cíl pak nastolení rovnosti příležitostí.

Zbyněk Machát z Odboru pro udržitelný rozvoj zavzpomínal na svou někdejší roli průkopníka otcovství na rodičovské a z hlediska udržitelného rozvoje pak rozebral jednotlivé viditelné i skryté hrozby s genderovou podmíněností v současném globalizovaném světě.

Panel věnovaný domácímu násilí obohatila o norskou zkušenost Barbora Jakobsen, která představila historii norské organizace Alternativa násilí. Branislava Marvánová Vargová představila aktivity organizace Rosa pomáhající obětem domácího násilí. Matouš Korbel z Ministerstva mládeže, školství a tělovýchovy nabídl perspektivu studujících vzdělávacích zařízení a otevřel tak spolu s ostatními zajímavou debatu o tom, že by česká republika měla rozšířit svou koncepci společenského vzdělávání o sociální aspekty včetně problematiky domácího násilí. Intervenční centra reprezentovala v panelu Martina Vojtíšková a z vystoupení se musel omluvit Oldřich Kříž z Policie ČR, který byl odvolán k důležitému případu.

Vyvrcholením akce byl panel složený z novinářů a novinářek a odborníků a odbornic, jehož cílem bylo zhodnocení současného stavu rovnosti žen a mužů v České republice. Petr Honzejk, čerstvý držitel Novinářské ceny a ceny Ferdinanda Peroutky, označil za hlavní a dosud nedosažený cíl rovnost šancí pro ženy a muže: „Máme nejdelší rodičovskou, nejnižší finanční podporu a současně nejmíň míst v předškolních zařízeních v EU. Řešení se nabízí,“ dodal ke konkrétním opatřením. Kateřina Smejkalová z Nadace Fridricha Ebberta mluvila o genderově podmíněných rizicích spojených s dynamickým vývojem ve světě práce a s digitalizací služeb. Zvučným tématem byly úspěšné ženy, které se ve své rétorice obrací proti systémovým nástrojům na podporu rovnosti žen a mužů, jako jsou třeba kvóty. Blanka Knotková Čapková z Univerzity Karlovy je s nadsázkou označila za „kolaborantky patriarchátu“. Hovořila pak o tom, jak musí ženy řešit novou sadu stereotypů pokaždé, kdy se přehoupnou do další životní role, od dcery k matce, od matky k babičce. Jana Smiggels Kavková porovnával různé nástroje, kterými je možné se systémově pokoušet podpořit účas žen v politice, rozhodovacích pozicích a výkonných funkcích. Tomáš Pavlas z iniciativy Genderman přinesl téma krize mužské identity a roli mužů v prohlubování rovnosti žena a mužů.

Panel přinesl spoustu zajímavých podnětů. Vystupující se vzácně shodli na tom, že kvóty jsou nutnou podmínkou pokroku směrem k rovnosti žen a mužů. Za důležitou byla označena role jazyka jak v udržování nežádoucích stereotypů, tak v jejich prolamování. Za další nutnou podmínku konstruktivní debaty o rovnosti žen a mužů pak byla označena sociální otázka a historická perspektiva, která nám umožní lépe chápat mezigenerační rozdíly v genderových identitách i jejich vývoj.

Kdo za projektem stojí

Vedoucí pracovník
Radan Šafařík
safarik.radan@vlada.cz

Zástupkyně vedoucího pracovníka
Petra Kalenská
kalenska.petra@vlada.cz 

Partneři