Ochrana a prosazování lidských práv ve světe i v Českou patří k dlouhodobým prioritám vlády. V posledních letech se daří prosazovat řadu důležitých změn – ať už jde o zřízení dětského ochránce práv, nápravu definice znásilnění, zakotvení nepřijatelnosti fyzických trestů na dětech či zákon o domácím násilí. Řada dalších výzev v oblasti lidských práv a genderové rovnosti však v Česku nadále přetrvává.

Jak souvisí ochrana lidských práv s odolností demokracie? Jak můžeme přispět k rychlejšímu prosazování potřebných změn? Jak co nejlépe vysvětlovat, že ochrana lidských práva a prosazování genderové rovnosti mají praktické a pozitivní dopady na životy lidí v české společnosti? A jak přispět k tomu, aby lidská práva zůstala v popředí politických priorit?

Právo na život bez násilí patří k základním lidským právům. Přesto různé formy násilí zažívá velká část naší společnosti. V posledních letech výskyt násilí v blízkých vztazích, sexuálního násilí či násilí z nenávisti roste. Růst tohoto násilí souvisí s prohlubujícími se nerovnostmi, přetrvávající společenskou přijatelností násilí i nedostatečnou péčí o duševní zdraví. Násilí v blízkých vztazích i ve společnosti tak představuje specifickou výzvu pro naplňování lidských práv i zajištění vnitřní bezpečnosti.

Kde leží příčiny rostoucího násilí ve společnosti? V čem náš systém řešení násilí selhává? Jaké legislativní a systémové změny je nutné přijmout k zajištění společnosti bez násilí? Jak co nejlépe zajistit spolupráci všech, kdo se na řešení násilí podílejí? A v čem se můžeme inspirovat v zahraničních zkušenostech?

Svět se mění stále rychleji, technologické inovace se prolínají s dynamickým společenským vývojem. Technologické i společenské změny mohou přinášet nové příležitosti, jak zlepšit přístup ke vzdělávání, zaměstnání či sociálním službám a podpořit naplňování lidských práv. Společnost často ze změn netěží rovnoměrně. Zranitelné skupiny často zůstávají opomíjeny a diskriminovány a naráží na nové typy překážek a znevýhodnění. Přesto se i díky technologickému pokroku nabízejí nové příležitosti, jak zlepšit přístup ke vzdělávání, zaměstnání nebo k sociálním službám.

Jak zajistit, aby ze změn souvisejících s technologickým rozvojem těžila celá společnost? Jak můžeme co nejlépe identifikovat a odstraňovat překážky, kterým čelí zranitelné skupiny? Jaké změny jsou v jednotlivých oblastech nezbytné? A jakou roli mají a mohou dále mít při podpoře rovnosti a inkluze v měnící se společnosti nestátní organizace?

Spravedlivá účast na rozhodování o věcech veřejných je jedním ze základních pilířů demokracie. Ženy se ale ani po více než sto letech po zavedení všeobecného volebního práva politického rozhodování neúčastní v odpovídající míře. Situace v Česku je přitom z evropského pohledu značně specifická. Zastoupení žen v politice a rozhodovacích pozicích je u nás ve srovnání se zbytkem Evropy dlouhodobě velmi nízké a iniciativy na podporu vyšší účasti žen nepříliš úspěšné.

Proč je důležité usilovat o spravedlivé zastoupení žen na veřejném rozhodování? Jakým překážkám veřejně a politicky aktivní ženy čelí? Proč se ženy angažují v rámci občanské společnosti, o politiku projevují stejný zájem jako muži, ale do politických funkcí nekandidují? Jak tento demokratický deficit řeší ostatní evropské země? A nastal čas na systémové řešení i u nás?

Od ruské invaze na Ukrajinu brzy uplynou tři roky. Česká republika nadále patří k zemím s největším počtem Ukrajinek a Ukrajinců s dočasnou ochranou. Aktuálně v Česku nachází před válkou útočiště přibližně 380 tisíc osob z Ukrajiny. Konec války je v nedohledu a je zřejmé, že velká část těchto osob na našem území nadále zůstane. Přestože se podařilo zajistit základní životní potřeby, po téměř třech letech vyvstávají další otázky týkající se integrace a současného systému pomoci lidem přicházejícím z Ukrajiny.

Jak překonat překážky v oblasti zaměstnávání, zdravotnictví či psychosociální podpory? Jak uprchlická krize přispěla k řešení dlouhodobých problémů ČR napříč oblastmi? A především, jak podpořit dialog a vzájemné pochopení mezi většinovou společností a migranty?

Udržitelný veřejný prostor zásadně ovlivňuje kvalitu života ve městech a obcích. Je místem, kde se lidé setkávají, tráví volný čas a zapojují se do společenského dění. Plánování a správa těchto veřejných prostorů musí reagovat na environmentální výzvy, jako je změna klimatu, a zároveň zohledňovat potřeby různorodých sociálních skupin. Faktory jako mobilita, přístupnost, dostupná zeleň a funkční infrastruktura zásadně ovlivňují spokojenost obyvatel.

Jaká zajímavá řešení a inspirativní iniciativy pro udržitelný rozvoj veřejného prostoru již existují? Jaké kroky mohou města a obce podniknout pro vytváření prostředí, jež zohledňuje ekologickou udržitelnost a sociální inkluzi? Jak lze zajistit, aby městské prostory fungovaly bezpečně, dostupně a vstřícně pro všechny bez ohledu na pohlaví, věk, zdravotní stav či sociální a rodinnou situaci?

Média jsou klíčovým strážcem demokracie, zajišťují informovanost veřejnosti a kontrolu moci. Zároveň se stále častěji ocitají v ohrožení. Na média po celém světě útočí populistická a protidemokratická hnutí s cílem podkopávat jejich důvěryhodnost. Na úrovni Evropské unie se řešení snaží nabídnout Evropský akt o svobodě médií. Ten zavádí opatření na ochranu pluralismu a nezávislosti médií. Toto nařízení by i v České republice mělo přispět k posílení redakční autonomie, ochraně zdrojů novinářů a novinářek a zvýšení transparentnost vlastnictví médií.

Nakolik je u nás ohrožena svoboda žurnalistiky a bezpečnost novinářů a novinářek? Jak můžeme zajistit, aby média zůstala nezávislá a odolná vůči politickým a obchodním tlakům? Jakým výzvám čelí regionální média a jak je můžeme podpořit? Jak k odolnosti médií přispívá diverzita v jejich vedení? Jak mohou novináři a novinářky svou prací přispět k prosazování demokratických hodnot, ochraně lidských práv a odhalování jejich porušování?