Skip to content

Sdílejte

Share on facebook
Share on twitter
Share on email

Vláda dnes vyslovila souhlas s návrhem na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí

Vláda dnes vyslovila souhlas s návrhem na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (Úmluva proti domácímu násilí) a postoupila návrh na ratifikaci Parlamentu ČR. Ministerstvo spravedlnosti připravilo materiál obsahující variantní návrh – souhlasit s návrhem na ratifikaci, odložit rozhodnutí o rok či odložit rozhodnutí na neurčito. Vláda se dnes přiklonila k první variantě.

Úmluva je mezinárodním dokumentem zaměřujícím se na domácí a sexuální násilí. Dosud ji podepsalo 43 zemí Rady Evropy, ratifikace proběhla v 37 z nich. V roce 2022 ratifikovaly úmluvu Velká Británie, Moldavsko a během válečného stavu i Ukrajina. Česká republika podepsala úmluvu v květnu 2016, patří však mezi poslední země (společně se Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maďarskem), které úmluvu neratifikovaly. Turecko od úmluvy v roce 2022 odstoupilo. Rusko a Ázerbájdžán úmluvu nepodepsaly.

„Ratifikace Úmluvy proti domácímu násilí patří k mým prioritám jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Pečlivě jsme vysvětlovali, že úmluva dává smysl a představuje dobrý rámec pro další posilování prevence násilí ve společnosti, programy pro práci s původci násilí a rozvoj služeb na pomoc obětem – ženám, mužům, dětem i seniorům a seniorkám.“

zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková

Domácí násilí a další formy genderově podmíněného násilí jsou závažným problémem české společnosti. Jedná se o jednu z nejčastějších forem násilí, která má zásadní negativní dopady na životy obětí i celé společnosti. Mezinárodní i české studie výskytu domácího násilí ukazují, že různé formy domácího násilí během svého života zažívá přibližně každá třetí žena a každý čtrnáctý muž. Ve více než polovině případů domácího a partnerského násilí jsou přítomny děti. Policie ČR řeší v průměru 2 případy týrání osoby žijící ve společné domácnosti denně. Ročně je z důvodu domácího násilí z obydlí vykázáno přes tisíc pachatelů. Orgány sociálně-právní ochrany dětí evidují v průměru přes osm případů domácího násilí denně. Zkušenost se znásilněním má přibližně každá desátá česká žena, přičemž naprostá většina z nich nikdy nevyhledá pomoc a neobrátí se na policii. Vysoká míra latence zůstává i u sexuálního obtěžování, nebezpečného pronásledování, či genderově podmíněného kybernásilí.

Členské státy, které úmluvu dosud neratifikovaly, se stávají předmětem mezinárodní kritiky – na úrovni Rady Evropy, EU i OSN. V lednu 2023 absolvovala Česká republika 4. cyklus univerzálního periodického přezkumu před Radou OSN pro lidská práva. ČR obdržela 242 doporučení – doporučení ratifikovat úmluvu patřilo vůbec k nejčastějším doporučením (ratifikaci ČR doporučilo více než 30 zemí). V roce 2019 zpracoval Úřad vlády rozbor dopadů ratifikace a přínos je jednoznačně pozitivní. Rozbor je k dispozici zde.

„Úmluva má praktický i symbolický význam. Praktický význam spočívá v tom, že se Česká republika zaváže k trvalému závazku pomáhat obětem domácího a sexuálního násilí, zajišťovat krizovou pomoc, azylové domy a telefonní linku pro oběti. Zaváže se také k podpoře vzdělávání policie, soudů a dalších profesí, které se přicházejí s oběťmi do kontaktu. V případě ratifikace pak jakákoli další vláda nebude moci říci, že řešení domácího a sexuálního násilí přestává být prioritou. Symbolický význam spočívá v tom, že se připojíme ke zbytku evropských zemí, které kladou důraz na lidská práva a potírání násilí.“

ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Radan Šafařík

A co konkrétně úmluva přinese?

  • Prevence a pomoc obětem domácího a sexuálního násilí se stane trvalou povinností České republiky. Jakákoli další vláda nebude moci zhoršit stávající stav pomoci obětem.
  • Česká republika bude mít povinnost zajistit financování bezplatných telefonních linek pro oběti, krizové pomoci i specializovaných azylových domů.
  • Česká republika bude muset také podporovat terapeutické programy pro násilné osoby. Protože bez práce s původci násilí se mezigenerační přenos násilí nikdy nezastaví.
  • Česká republika bude mít povinnost zajistit dostupnost psychologické pomoci dětem vyrůstajícím v rodinách s výskytem domácího násilí.
  • Prevence domácího a sexuálního násilí bude zahrnuta do rámcových vzdělávacích programů.
  • Policie, státní zastupitelství, OSPOD, zdravotnický personál a další profese budou proškolovány v citlivém přístupu k obětem domácího a sexuálního násilí.

Co je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí?

  • Jedná se o mezinárodní smlouvu zaměřenou na potírání domácího násilí a násilí na ženách. Jde o jednu z mnoha úmluv Rady Evropy v oblasti lidských práv.
  • Nejedná se o přímo použitelnou smlouvu – neupravuje práva a povinnosti fyzických či právnických osob. Upravuje povinnosti státu ve vztahu k zajištění ochrany před sexuálním a domácím násilím.
  • Úmluva byla otevřena k podpisu v květnu 2011 v Istanbulu během tureckého předsednictví Výboru ministrů Rady Evropy (proto se úmluvě neformálně říká Istanbulská úmluva).

Jak se k úmluvě staví česká veřejnost?

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) realizovalo již 3 reprezentativní výzkumy názorů české veřejnosti na ratifikaci úmluvy (v letech 2018, 2019 a 2021).[1] Výzkumy CVVM ukazují, že 21 % veřejnosti ratifikaci úmluvy podporuje (12 % rozhodně podporuje, 9 spíše podporuje), 8 % je proti ratifikaci (4 % rozhodně proti, 4 % spíše proti). Zbytek veřejnosti (71 %) nemá na ratifikaci úmluvy názor. Odpor proti ratifikaci úmluvy v čase klesá – v roce 2018 bylo proti 13 % veřejnost, v roce 2021 jen 8 %.

[1] Blíže viz zde

Jaké formy násilí úmluva pokrývá a jaké povinnosti obsahuje?

  • Úmluva se vztahuje na různé formy násilí na ženách (znásilnění, sexuální násilí, stalking, ženskou obřízku) a na domácí násilí (zejm. partnerské a mezigenerační násilí). Zvláštní pozornost věnuje ochraně dětí.
  • Úmluva vychází z toho, že většinu obětí domácího a sexuálního násilí tvoří ženy. Zároveň se vztahuje i na muže v rolích obětí domácího násilí.
  • Úmluva v souladu s dalšími dokumenty Rady Evropy, OSN, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a odbornými poznatky konstatuje, že ke celospolečenským příčinám domácího a sexuálního násilí patří společenské nerovnosti mezi muži a ženami. Tyto nerovnosti také mohou znesnadňovat situaci obětí (např. ekonomická závislost partnerky na partnerovi).
  • Úmluva upravuje povinnosti státu v oblasti prevence, pomoci obětem a postihu pachatelů.
  • Konkrétně úmluva např. požaduje, aby státy podporovaly osvětové aktivity proti násilí (čl. 13), zajistily prevenci do vzdělávání (čl. 14), školily subjekty přicházející do styku s oběťmi (čl. 15), podporovaly programy pro násilné osoby (čl. 16), zajistily dostupnost služeb pro oběti (čl. 20) a bezplatné telefonní linky (čl. 24) či kriminalizovaly a postihovaly jednotlivé formy násilí (čl. 33 – 42).

Další informace o úmluvě naleznete na www.istanbulska-umluva.cz

Kontakt pro média: Lenka Čermáková, tel.: 722 972 691, e-mail: cermakova.lenka@vlada.cz

Související

Související

Rada vlády pro rovnost žen a mužů schválila zprávu o plnění Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023–2026

Druhé letošní zasedání Rady vlády pro rovnost žen a mužů se konalo v úterý 14. května 2024. Rada schválila zprávu za minulý rok o plnění Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023–2026 a doporučila vládě analyzovat dopady tzv. konsolidačního balíčku na rovnost žen a mužů.

Číst dále »