Podle studie Ústavu mezinárodních vztahů je Istanbulská úmluva v českém národním zájmu. Autorka analýzy Zuzana Fellegi si všímá připravenosti českého legislativního prostředí i příčin, proč se její ratifikace v České republice tak zpozdila.
Ústav mezinárodních vztahů publikoval analýzu s názvem „České zájmy v roce 2019“, která reaguje na Programové prohlášení vlády. Jako jeden z klíčových národních zájmů kolektiv vedený výzkumnicí Alicí Kizekovou označuje i ratifikaci a implementaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (pro kterou se u nás vžil název „Istanbulská úmluva“).
Kapitola, jejíž autorkou je právnička Zuzana Fellegi, si všímá, že Česká republika dávno přijala téměř všechny potřebné legislativní změny, aby mohla úmluvu implementovat. Ratifikaci podle ní brání zejména nešťastný vývoj veřejné debaty, kterou odpůrci úmluvy zahlcují nepodloženými tvrzeními a smyšlenými hrozbami. Z takové debaty se pak podle studie vytrácí její základní cíl, kterým je zlepšení prevence a potírání reálného násilí na ženách.
Právě tomu by přitom podle všech dostupných dat měla implementace úmluvy významně pomoci. Zavazuje totiž k faktické ochraně obětí i k poskytování zdrojů pro účinnou prevenci, a to včetně vzdělávání odborníků a monitoringu.
Úmluva naopak v žádném případě nezavádí žádnou „genderovou ideologii“, jak se bohužel pod vlivem fake news mnoho lidí mylně domnívá. Dále úmluva rozhodně nijak nezasahuje do rodinného práva, neupravuje prolomení mlčenlivosti advokátních profesí, ani nezavádí automatický azyl pro ženské žadatelky. Stejně tak se úmluva nijak netýká otázky práv sexuálních menšin.
